Hvězda

Jako maličké mi maminka říkala,že tam dole,tam,kam odešla babička,že tam je opravdický svět plný kruté reality.Svět plný smutku,pláče,ale taky svět plný lásky a porozumění.Už jako malá jsem snila,že jednou,až příjde můj čas,poletím se podívat tam dolů za nimi.Co tam asi je?To neznámo mě tak lákalo.Co se se mnou stane?

Co dělá babička s děděčkem?A teď už i maminka odchází.Maminko,nenechávej mě tu samotnou!Napospas mému osudu!Prosím neodcházej,vždyť já ti toho tolik neřekla!Kdo se mě bude ptát,jak jsem se měla ve škole?Kdo bude za mnou stát?Kdo mi pomůže řešit mé problémy?Kdo?Maminko?Mám tě ráda..

Ale ty jsi musela,byl přeci tvůj čas,stejný jako je teď můj.Padám pomalu k zemi a sama musím opustit své děti.Musí jít životem sami,musí být stateční.O děti moje,tak nerada odcházím.Tak proč jen musím?

Padám k zemi a můj život uhasíná.Čím blíž jsem,tím víc moje srdce bije.Cítí,že umírá.Snaží se ještě na poslední chvíli zachránit co se dá.Nezvládlo to a mě naposledy probleskla hlavou vzpomínka na moje malé děti.Kdo se o ně postará?

Sedí mladý pár v parku a dívají se na oblohu."Podívej,padá hvězda."Chytne mládenec dívku za ruku."Honem si něco přej."A ta dívka si přála jeho lásku.