bulimie..aneb boys don't cry

Brečel. Boys don’t cry… Zvedl mobil a praštil s ním do protější stěny. Proč mu tohle udělala,proč?? Nechápal to. Viděl to jako včera. Když ji poprvé zahlídl bylo mu čtrnáct.. Jí bylo teprve třináct takový nedorostlý štěně. Pak nadešly prázdniny. Dlouho ji neviděl, a až pak si uvědomil jak šíleně moc mu chybí. Vyprosil si od její kamarádky číslo. Když slyšel její hlas z telefonu, i přesto, že bylo půl jedné odpoledne , tak mu přišel unavený. Domluvil si z ní schůzku….

Bylo jí smutno. Šíleně smutno. Proč ten slib jen nedodržela.. Po její tváři , křídově bílé stekla slza… Čekala před nádražím. Vždycky si hrála na drsňačku. Slabý lidi svět nepotřebuje, to bylo její motto. Když ho uviděla, usmála se na něj. Kam půjdeme? Bylo na něm vidět že je nervózní. Hmm,co takhle dojet autobusem na konečnou? Jen přikývla, a odcházeli spolu na zastávku. Byla ráda, že se jí konečně povedlo vypadnout z domu. Sednula si vedla něj. Byla hrozně i přesto všechno unavená.. Nevěděla, jestli mu bude vadit když si položí hlavu na jeho rameno. Tu najednou do ní žduchnul, a on a se na něj přímo svalila. Chtěla mu začít nadávat, ale jakokdyby ji něco přimrazilo. Jeho oči vypadaly zblízka hrozně krásně. Tu najednou se jejich pusy dotkly. Jeho rty chutnaly po cole… Jindy by si hned spočítávala kolik kalorií to může mít ale v tu chvíli jí to bylo jedno..

Sám pro sebe se smutně usmál. Slibovala jsi, že mě nenecháš napospas tomuhle světu. A co jsi udělala? Opustila jsi mně, i přes všechny sliby…
Od toho dne si přišel jako nejšťastnější člověk na světě. Sice mu vadilo, že pokaždé, když něco pojedli, tak odbíhala na záchod, ale řekla mu,že mívá střevní potíže. Tenkrát jí uvěřil. Častokrát mu přišla hrozně hubená, ale ona říkala, že je tlustá. Když ji nazval ty moje pohublinko, zasmála se,a řekla, že jí nemá lhát. Proč?..
Jednoho dne jí chtěl zavolat. Už dva dny se neozvala a on měl strach.. Mobil ale nezvedla ona. Prosím? Ozval se smutný hlas. Dobrý den,je tam Žany? Žaneta tu není. Ona.. Uslyšel že ten hlas na druhém konci drátu se rozbrečel. Jsem její matka. Žanetu převezli před třemi dny do nemocnice. Má bulimii… To ne, vykřikl. Hlas byl tichý. Ty jsi její kluk? Nevěděl ani co odpovědět. Ve které nemocnici leží? Řekla mu adresu a oddělení. Okamžitě se oblékl. Žany, prosím tohle mi nedělej, zamumlal. Za půl hodiny už u ní byl. Lékaři ho k ní nechtěli pustit, ale naštěstí zrovna volala její matka. Pustilo ho. Její tvář byla bílá, ale oči měla otevřené. Romane, usmála se smutně. Udělala jsem blbost, viď? Pssst, položil jí prst na pusu. Žanetko.. Slib mi že mě tu nenecháš. Že to zvládneš… Přikývla. Seděli tiše vedle sebe, ani nevěděl jak dlouho to bylo. Nakonec musel odejít. Slíbil jí že zítra přijde zase. Ráno se oblékl, a už chtěl vyrazit z domu,když tu ho zastavilo zvonění mobilu. Romane? Žaneta.. Žaneta dnes v noci zkolabovala. Sice ji vyživovali, ale ona se sam odpojila. Neví, jak to udělala, ale prostě to tak je.. V tu chvíli se rozbrečel. Praštil z mobilem o protější stěnu…

Boys don’t cry
You are forever in my heart
I love you
My heart is you
And you are dead

Odcházím za tebou. Bez tebe nic nemá smysl..