Zrada

"Ještě jednoho panáka!" Byl plný zrady.Plný citu.Už to nebyla láska.Byla to nenávist.Nenávist k té,pro kterou by byl ochoten i zemřít.Každou minutou žil jen vzpomínkou,když nebyli spolu.Jak rád se dotýkal jejích voňavých vlásků,jak rád líbal její blankytné oči.Jak rád ji dělal šťastnou,jak jen mohla?Tak sakra proč?!

"No víte,já bych ji chtěl požádat o ruku,ale netuším tu zatracenou velikost,tak jsem jí vzal prstýnek."Položil ho prodavačce na pult."Tak ukažte,já se na to podívám a něco spolu vybereme."Na to,že měl za měsíc oslavit 19,byl pevně rozhodnut,jakým směrem se bude jeho život ubírat.Ikdyž to poslední dobou mezi jím a Verunkou neklapalo,byl si jist,že ten prstýnek to vyřeší.Vždyť mu říkala,že ho miluje,tak jaké by, co by..

Vyrazil šťastný a s odhodláním ji požádat o ruku směrem k domovu.Vždyť si kvůli toho vzal volno v práci.Zářila z něho láska,měl chuť lítat.Objímat kolemjdoucí,mazlit se se psy,ikdyž je tak neměl rád.Byl prostě šťastný.Celou cestu si pobrukoval jejich píšničku.V květinářství před jejich domem koupil tu největší kytici růží.Vlastně je vykoupil všechny.Když ona je tak milovala!

"Sakra."nechal zase klíče v práci.Poslední dobou se mu to stávalo pořád.Proto se s Verunkou dohodl,že klíče schovají někde poblíž,pro tyto případy.Nerad ji otravoval v práci,ikdyž ji vždycky rád viděl.Ale ona to brala spíš jako omezování.Myslela si,že ji hlídá.Že ji nevěří.Lhal by,kdyby nepřiznal,že mu občas prolétla hlavou ta myšlenka.Ale vždycky ji rychle zapudil.Vždyť ona ho milovala.Řekla mu to několikrát.Tak proč by jí neměl věřit?

Nadzvedl trpaslíka.Nezklamal.Jako vždy schovával klíč od jejich bytu štěstí-tak ho spolu přezdívali.Strčil pomalu klíč dovnitř a modlil se,aby byla už doma.Byla.S tichým cvaknutím se dostal dovnitř.Přes samou nervozitu si nevšiml bot u kraje botníku.Bytem se prolínala vůně jejího parfému.Zhluboka se nadechl a vydechl.Tak a je to tady.Ta chvíle,která mu změní život.Nikdy by si nemyslel,že on,takový proutník se zamiluje.Upravil si kravatu,podíval se naposled do zrcadla a s úsměvem na tváři se vydal do kuchyně."Lásko?"ale kuchyň byla prázdná.Z ložnice se ozvývaly zvuky.Asi si balí,měli spolu zítra jet do Španělska.Byl to její sen.Jak jen dlouho musel dřít,aby jí ho splnil.Ale on by pro ni přeci udělal cokoliv!

Opartně vyšel schody v jejich mezonitovém bytě.Našlapoval lehce,tak jak jen mladý muž umí.Naposledy se upravil,vytáhl krabičku s prstýnkem a vložil ji nahoru mezi květy rudých růží.Jeden,dva,tři.Odhodlával se.Je to tu.Sáhl na chladnou ocelovou kliku do ložnice a zatlačil...

Dveře se otevřely a jemu se v mžiku zhroutil celý svět.Stál tam a tiše koukal.Na nic se nevzmohl.Koukal na to,jak jeho milovanou Verunku líbá cizí chlap.Jak ji uspokokuje nějaký hajzl a to v jejich posteli.Umřelo v něm cosi.Mladý pár byl tak zaujat sám sebou,že si ho ani nevšimli.Z tvéře mu zmizel úsměv,zůstala tam jenom zrada.Pohnul kyticí do vzduchu jako kdyby chtěl něco říct,ale rozmyslel si to.Otočil se a seběhl schody.Co bude dělat?V hlavě měl chaoz.Něco si udělá.Ne neudělá,ikdyž to byla lákavá myšlenka,neměl na to,byl srab,měl se prostě moc rád.Na ulici dal kytici první dívce,kterou uviděl.Se smutkem a se slzou."Snad ti přinese větší štěstí,než mě."Dívka se za ním ohromeně dívala.Byla to její první kytice.První kytice od kluka a ona cítila,že se ještě setkají.

Jel na kraj města.Původně sice chtěl být sám,ale nakonec ho nohy odnesly do hospody.Nedokázal být sám.Sedl si za bar a poručil si panáka..

Začal mu zvoňit mobil.Na displeji blikalo jméno,co mu pro celý život bude symbolem smutku a nenávisti.Naposled se podíval na displej a utopil mobil v půllitru.
--------------------------------------------------------

"Dneska to bylo s tebou úžasný."pochvalovala si dívka svého milence.Ano,možná měla stálého přítele,ale to jí v tom nebránilo.Však co oči nevidí,to srdce nebolí.Řídila se tím heslem už delší dobu a stále jí to vycházelo.Vylezla s postele a šla pro popelník."Dáš si taky?"Optala se toho muže co s ní souložil."Dej to sem."líbila se jí jeho hrubost.Nebylo to jako s Vildou.To bylo pořád m
Miláčku sem,Zlatíčko tam.Už ji to lezlo krkem.Zvedla u dveří jeho kalhoty a vypadla z nich krabička.Prstýnek?Cože?Pomalu ji otevřela.To je zásnubní prstýnek.Začala radostí pištět."Co děláš?Zavři hubu."Skočila k němu na postel."Tak už to řekni,šup ty tajnůstkáři."V očích jí hořel plamen zvědavosti."A co jako?""No však víš.""To bych se tě asi neptal,tak se tak dementně netlem a řekni mi to!"Tady tohle.Vytasila před ním otevřenou krabičku."Hm,hezkej prstýnek.No a?""No a?Tak se mě zeptej.""A na co?""Tak se nedělej..no ano,chci si tě vzít.""Ha ha dobrej vtip a jinak jsi zdravá jo?""Co se směješ?""Jo tak tebe bych si zrovna chtěl vzít,takovou nanynku!Co zahýbá svému starému.Haha""No,ale vypadl ti z kalhot!""Mě?To asi sotva,to bych o tom musel něco vědět a nevotravuj s tím pořád.Pojď ,dáme si ještě jedno číslo,zachvíli se ti vrátí starý.""Víš co jsi?Hajzl,vypadni a to hned."Začala dívka křičet po pokoji.Muž si sebral věci a praštil za sebou dveřmi.Dívka seděla v ložnici a přemítala.Od koho by mohl být?Ne,to né.To určitě ne a navíc,jak by..Sakra.Seběhla do obýváku a vytočila jeho číslo.Pipíp,pipíp,pipíp.Vyzváněl telefon do ticha pokoje.Najednou ticho.Ozval se automat.Litujeme,ale volaný účastník není dostupný,zavolejte prosím později.Ne,ne ne ne ne.To nemůže být pravda!Vždyť ona ho miluje...