Rozloučení s kamarádem...

Ne vždy příjemné chvíle nám vstupují do našeho života. Někdy máme důvod se radovat, někdy máme důvod být smutní. Někdy nám přijde, že život končí dřív než začíná...Tak tomu je i teď, kdy nás opustil Roman. Pro některé z nás to byl kamarád, pro některé spolužák, pro jiné třeba jen spoluobčan. Ale všechny zasáhla drtivá zpráva, že tento člověk, už nikdy nepohlédne do očí každého z nás.

Čtvrteční pohřeb se změnil ve smutné zapíjení a vzpomínání na Romana. Zprvu vše vypadalo jako normální zvednutí číše s pozdravem a vzpomínkou.

Postupně však vzpomínek přibývalo a my si najednou uvědomili, že ten kluk byl skoro stejně starý jako my. Proto se pilo dál... a dál...

"Jaký byl Roman ročník??" ..."87"...
Toto číslo se pro mě a Petru stalo osudným.

Poslední vzpomínky na Romana dopadly všelijak...ale nám zůstanou do smrti v paměti, tak jako poslední střípky našeho kamaráda.

Odešel jsi, ale v našich vzpomínkách a srdcích zůstáváš dál. Dny plynou dál, ale bolest nám nedá zapomenout…

Nikdy na tebe nezapomene…