Teď už to vím..

/ Všechno to začalo tím, že koupil dva lístky se zlatými nápisy- do první třídy- a předal mi je k narozeninám s kyticí kopretin a větou, která hřála -hřeje stále-. V očích měl jiskřičky, jako malé dítě...a přitom jeho dotyk dětsky nepůsobil ani náhodou. Bylo na něm vidět, že je nedočkavě šťastný-šťastně nedočkavý- Těšil se....a já se tak trochu bála a jen tak mimochodem jsem prohodila:,,Co když se mi tam ztratíš, lásko ?" /

-Dodnes slyším ten jeho beztarostný smích, dodnes cítím to pohlazení po vlasech-

Ta loď byla obrovská,
a rozhodně jí nešla upřít krása.
Plavba na ní
slibovala zážitky,
měla být velkolepá a nezapomenutelná. Jenže:
Nikdy.
Nikdy jsem nechtěla být její součástí....

/ Už když jsme ruku v ruce vstupovali na její palubu, cítila jsem se zvláštně. On se však jen usmíval, otáčel se z jedné strany na druhou a pochvaloval si dobrou obsluhu a vybavení. Neslyšel pláč dětí, křik matek...neviděl ten zmatek a černající nebe /

Vypluli jsme,
ze tří komínů stoupl dým..a loď rozvířila jinak klidné moře.
On si stoupl ke mně,
rozepnul mi tři knoflíčky...a splnil slib,
že do toho okamžiku vloží všechnu svou něhu.
V jeho objetí,
jsem ztrácela...nejen pochybnosti.
-Už jsme se měli rádi jinak-

/Čas na té lodi poměrně rychle utíkal, stával se stereotypním...nudným....porcelánové talířky jsme bez červenání vyměnili za ty na zlatém podnose...kopretiny jsme nahradili růžemi..On chodíval hrát karty s lhostejnými otci a já se falešně usmívala na jejich manželky. /
Když děti, nechtějí být dětmi-

Začal hrát karty o peníze,
namísto čisté radosti z výhry..
A já si kupovala drahé šaty...
ä jedla uvařené šneky!

/ A po večerech jsem se toulala, trochu se mi stýskalo. A možná jsem to byla já, kdo po nocích pozoroval lidi v té nejhorší skupině..jak kreslí obrázky pro radost, jedí suché rohlíky..a mají se obyčejně rádi. A určitě jsem to byla já, kdo tam brečel. /

Toho večera jsem mu zopakovala větu:
,,Co když se mi na té lodi ztratíš, lásko?"
a on už se nesmál.
-
-Zoufalé činy-
Prosím nepij tu whisky z boušeného skla
a dej si se mnou víno z krabice.-tak jako dřív-
Zkusíme hrát na pravdu,
smíchám ti deci bílého s červeným...
a ty mi řekneš, jestli mě máš ještě rád.

Ano? -

Pojď chyť mě do náruče,
vylezme na příď.
Kde budeme konkurovat ptákům,
svou lehkostí...
A kde budem se dívat na vlny
bez mořské nemoci
a ta závrať bude z lásky...

Být tak zase nevinná-
Nehádej se se mnou prosím- teď-
Já cítím chlad a led!
Klidně mlč, ale buď u mě...

Na co je nám první třída, když plujem Titanicem ??

/ Všechno to skončilo lístky se zlatými nápisy. /

Nikdy.
Nikdy jsem nechtěla být součástí té plavby...
teďuž to vím jistě,
že bych radši lodičku s dřevěnými pádli -pozdě-....ty už se to nikdy nedozvíš.