Čas chytit vlak

To ti vám bylo strašně divný ráno.
Bůh ví proč jsem se rozhodl odjet už v sedm ráno do toho hnusnýho, špinavýho, komerčního města.
Odpadl mi tělocvik, ale dohodl jsem se s kamarádkou, že půjdeme na snídani. No a tak jsme šli.

Stál jsem na náměstí a čekal jsem, až přijede moje kamarádka. To že má problémi s dochvilností jsem věděl, ale něják jsem tiše doufal, že třeba dneska se to zrovna povede a ona příjde včas.
NEPŘIŠLA.
Ráno byla docela zima. Stál jsem před šachtou jednoho obchodu a na nohy mi foukal teplý vzduch.
Poslouchal jsem muziku a kolena se mi podlamovali do rytmu ( do rytmu SKA abych byl přesný) asi jsem musel vypadat legračně. A tak jsem tam stál a čekal.
Okolo mě prošla paní, která byla prověřit v obchodě výkřiky poslední módy. Armáda čtrnáctiletých pipinek, které hučely víc než včelí úl. Kluk v růžové mikině. Byl tam i Vlasta a holka co se na mě usmála. Pán s kravatou a paní, které se strašně nelíbily její vlasy, (byly dobrý) ! Všechny tyhle lidi rozvážely autobusy do všech koutů města a nahrazoval je jinými.
Já to město nesnášel, bylo vybudováno na základě lidského chtíče zbohatnout. Tvář města byla jasným zrcadlem duše těch, kteří si na něm namastili kapsu.
Pro některé domov, pro některé vězení, někdo nad tím ani nepřemýšlel, ale snad pro všechny to byla díra ze které chtějí jednou vypadnout.
No a tak jsem tam tak stál a koukal jestli neuvidím svojí kamarádku v jednom z tý strašný spousty autobusů, uvědomil jsem si jak jsem rád, že jsme tu jenom na návštěvě a že je čas chytit vlak !

PS. Tu snídani jsme stihli ! ;)