Katrin´s story

Katrin´s story

Anotace: smutná realita

Chlast, sex a deprese. Tahle tři slova charakterizují Kathrin Kleovou nejvíc. Ale dřív…dřív taková nebyla. Před mnoha a mnoha měsíci, dny a hodinami, když byla Kathrin ještě mladá, roztomilá, stydlivá a nevinná, to bylo všechno jiné. Přišla do nové školy, styděla se, ale byla na všechny moc hodná. Spousta lidí v ní nacházelo porozumění, lásku a přátelství. Taková bývala Kathrin… Ach, Kathrin. Co se to s tebou jen za tu dobu stalo?
Po pár měsících se něco stalo. A to něco změnilo její život. Tak mocně a vášnivě, že se to nedalo vzít zpátky. Potkala Jeho. Pana pravého. Černé nadýchané vlasy, jemné, ale zároveň jiskrné oči, příjemný úsměv a ďábelská bradka. Když ho poprvé uviděla, přišel jí jako další člověk, kterého očaruje svojí láskyplností a doufala, že se stanou dobrými přáteli. Ale byla naivní jako malá holčička, co ještě neví jací lidé jsou. Tenhle kluk se k ní začal chovat úplně jinak než ostatní. Viděla v něm muže, který ji mocně přitahoval. Pomalu, ale jistě se do něj začínala zamilovávat. Bohužel jediný způsob, jak být chvíli s ním, bylo jen když byl ožralý. Doma lhala, jen aby mohla jít se ožrat do hospody a chvíli být s ním. Tulit se k němu, hladit jeho ruku, dát mu letmou pusu do vlasů. To pro ní znamenalo celý svět. Když jí poprvé políbil řekl jí: „Ber to jako úlet, kotě.“ Nepřemýšlela nad jeho slovy, jen lehce kývla. Celá opojená alkoholem zavřela oči a nechala se unášet jeho vůní. Milovala ho tak moc, jak nikoho předtím. Ukázal jí tajemství okolo sexu a ona mu chtěla dělat dobře pořád. Často se mu o něm zdály krásné sny a doufala, že jí jednou řekne tu nejnádhernější věc na světě. To, že s ní chce být pořád. Až jednoho dne, zase když byli oba opilí, jí to řekl. Tu nejkrásnější věc, kterou od něj chtěla slyšet. „Přemýšlel jsem a chtěl bych s tebou chodit.“ Málem jí vtrhly slzy štěstí do očí. Její pravá láska. Její miláček. Teď mohla být pořád s ním i za střízliva. Jak moc se na tohle těšila! Ale žádné štěstí netrvá věčně. Za pár dní ji odkopnul jako psa.
Moc trpěla. Ta strašná bolest se jí zařízla do srdce a udělala na něm věčnou jizvu. Z nevinné dívky, která rozdávala radost a smích, se stala smutná, po pomstě toužící. Každý kluk byl pro ní jen sexuální objekt a ona chtěla, aby tohle všechno viděl i on. Kluk, který jí zranil a zničil. Bohužel láska se nedá jen tak potlačit, a tak když se k ní jen přiblížil, ona ucítila jeho vůni, dotkla se jeho ruky a uviděla tu zář jeho očí, nedokázala odolat a vyspala se s ním. Spala vedle něho a on jí říkal, že jí miluje. Byla zase šťastná, ale zase naivní. Hned potom šel za Katriny nejlepší kamarádkou Samanthou. Kathrin měla chuť řvát, ničit a brečet. Srdce se jí trhalo na stotisíc kousků. Jediná cesta vedla přes další kluky. Další děvkařství. Každý pátek se zchlastala jak nejvíc to šlo. Jen aby zapila smutek a její srdce přestalo křičet. Pomalu začínala zapomínat i když plamínek lásky v ní hořel dál. Její smysly otupěly a kluci pro ní byly jen zábava na jednu noc. Porozumění ani radost už neznala, protože její srdce bylo z ledu. Láska a přátelství z ní nadobro vyprchalo. Její nohy byly vždy roztažené, v ruce vždycky držela cigáro a flašku vína. Když vystřízlivěla její přátelé jí říkali, jaká je strašná děvka a ten pan pravý se odvracel se zklamaným pohledem. Hudba, vodka, víno, neznámej kluk, pivko, vyzvracet se, další kluk, výčitky kamarádů, deprese. Tak to bylo každý týden. Vždy to končilo stejně. Deprese, deprese, deprese. Slzy jí tekly po jejích roztomilých tváří a kapaly na zem.
Dnes to, ale bylo jiné. Znova se zamilovala. Do kámoše pana pravého. Roztáhla na něj nohy. To samozřejmě zabralo, ale on ji stejně odkopnul kvůli jiné. Její život už nemá smysl. Zase sedí na posteli. Slzy tečou plným proudem z červených a napuchlých očí. Život nemá cenu. Už nikdy nebude líp. Když vzala do ruky žiletku, ničeho nelitovala, jen pomyslela na to: „Proč to takhle skončilo?“ a ocelový břit zajel do růžového masa na zápěstí. Svět se s ní zatočil a ona pocítila ostrou bolest. Krvavý flek na polštáři se začal rozšiřovat a jí se chtělo strašně spát. Hlava se jí položila a víčka zavřela…žiletka cinkla o podlahu.
Autor Kleris, 01.10.2007
Přečteno 361x
Tipy 1
Poslední tipující: Neznámá v neznámé době
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Já nemyslím, že je to sračka....jsou mnohem, mnohem horší díla a řekla bych, že to bylo docela hezky zpracované.
Ale děj....no, patřím k odpůrcům žiletek, ale to určitě není tvoje vina :o))Trošičku mi ale nesedí spojení nymfomanka-deprese.....člověk s depresemi třeba celé hodiny sedí a nedokáže se donutit umýt nádobí a málokdy v sobě najde sílu ještě někoho svádět....ale nemusí to tak být vždycky, že.

02.10.2007 23:14:00 | BluePsycho

líbí

Noo nevim nevim.Napsane dobře ale v tomto připadě mi přišel konec takovy že nemam z čeho byt smutny.Můj nazor je že lidé jako hlavní hrdinka jsou nejprospěšnější na hřbitově zakopani ale každy ma svuj nazor

02.10.2007 21:38:00 | Gorgy

líbí

No tak hodnotit děj je jiná věc, taky se dá psát pozitivněji, ale někdy asi holt není nálada...Ale píšeš skvěle, dobře se to čte, jen ten děj...hrozný, leč jistě možný...

02.10.2007 21:14:00 | Skaja

líbí

tak tohle je pekna sracka, sorry

01.10.2007 20:32:00 | the_carrion

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel