Šikana I.

Po několikrát se dívám na hodinky, netěším se na přestávku jako většina lidí. Přestávka jen znamená další strkání ,mlácení ,nadávání a ponižování. Mám smůlu ,všimla si mne místní partička "vlivných lidí".Tak jim říkáme ,nebo spíš oni jim tak říkají,můj názor tu nikoho nezajímá.
Nemám ráda školu-Gympl,bála jse se ho ,nejvíc asi přijímaček ,ještě k tomu jsem patřila k těm co měli nejvíce bodů,je mi to ,ale spíš keště k většímu nadávání a posmívání se ,jsem prý "šprtka". Já ale přitom nemůžu za to že se dobře učím.
Rodičům ani nikomu jinému jsem to neřekla ,pokaždé když jim něco řeknu tak se to jen ještě zhorší. Kamrádku se kterou bych seděla v lavici nemám. Jednu jsem měla ,ale ta šla na jinou školu ,stejně nejraději trávím čas na icq. Našla jsme is tam novou kamarádku.Bojím se jak bude reagovat na můj vzhled, protože působím až trochu odpudivím dojmem. Vypadám jako bych měla anorexii ,mám kruhy pod očima,řídké vlasy a okousané nehty až do krve .Je to zvláštní že se mi podařilo zhubnout za tak krátkou dobu.
Ach ne ,už bude zvonit:(já nechci!!Asi uteču rychle na záchod.I když si moc nepomůžu ,jednou z nich totiž budu muste taky vylést.

Když zazvoní ,utíká rychle na záchod.Bohužel to nestihla ,skupina už jí obklopila.Strčili do ní až neudržela rovnováhu a spadla na zem. Bolelo to hodně ,ale nedala na sobě nic znát. "hej nechceš pomoct"jeden z nich k ní napřáhnul ruku...."to bude zase nějaká léčka"pomyslí si,ale ruku přesto napřáhne.Ano byla to léčka....když jí zvedl na nohy...popadl ji a praštil s ní o zeď .Když sklouzla dolů ,už se ani nezmohla na to aby předstírala že jí nic není. Začali do ní kopat ,ale už to nevnímala ,nevnímala už ani co naní pokřikují.Začalo jí všechno splývat dohromady.
Zachránil jí zvonek,její poslední spása. Ještě chvíli zůstala sedět opřená o zeď a snažila se nevnímat své okolí.Zapomenou na všechno,ale nešlo to.Rozhodla se že na hodinu už nepude,ať si má neomluvenou hodinu ,vždyť je to už jedno..teď už jo.
Hrozně se bála,aby jí někdo nepoznal ,ale utíkat nemohla.Došla co nejrychleji na její slryté místo. Když se konečně posadila na lavičku, prohlédla se jaké škody utrpěla.Nic tak hrozného to nebylo...aspoň tak si to myslela,ale nebyla vpořádku ani tolik ,kolik si namlouvala.Usnula....

Probudilo jí až zazvonění mobilu, jen tak tak stačila zvednout telefon..byla to máma a měla o ní strach"Luci,kde jsi?Vždyť už je skoro 6hodin!" Lekla se to už je vážně tak pozdě?Zmohla se jen na odpověď ,že se zapomněla u svě kamarádky.Maminka se ani nezlobila ,dovolila jí u ní přespat.
Chtě nechtě ,si ustlala na lavičce.....ráno se uvidí co dál..