Hořkosladké prázdniny

Jak začít... No asi to vezmu úplně od začátku.
Měsíc prázdnin za náma a další před náma a hlavně týden bez rodičů ve Sloupu v Čechách.Tenhle výlet jsem s mojí nej kámoškou Anežkou a tetou a kámoškou v jednom Eliškou plánovala snad rok dopředu. Už od jara jsme byli všechny natěšený jak děcka na Vánoce, a i proto bylo horší, když to Anežce rodiče zakázali kvůli špatnýmu výzu. Nakonec jsem jela jen já a Eliška.
Odjížděli jsme v sobotu , takže pátek byl ve znamení velkýho balení a chystání. Jeli jsme sice jen na týden,ale podle toho kolik jsme toho táhli si mamka myslela, že se tam stěhujem. No jo jako kdyby nebyla mladá a ještě holka...Prostě jeli na výlet dvě pubrťačky, který si to chtěli pořádně užít a možná, nebo spíš určitě zbalit i nějakýho kluka.
V noci jsme z toho natěšení nemohli ani dospat. Odjížděli jsme asi v devět hodin a v deset byli na místě.Hrozně jsme se těšili, poprvý bez rodičů a to celý týden.
Ve Sloupu jsme si na recepci vyzvedli klíče od chatky a táhli k ní naše obří tašky, lidi na nás sice divně koukali,ale co.....hold toho hodně potřebujem. V chatce ještě pobíhal jakýsi týpek se smetákem, tak jsme museli počkat. Bylo na něm poznat, že včera měl veselou noc, no taky aby ne, když ve sloupu byla Benátská noc a podle jeho slov: ,, chlastačka jako prase“. Škoda, že jsem o to přišli,ale my si to vynahradíme.
Chatka už byla uklizená a mi tam mohli naskládat naše tašky a mohli jsme bejt rádi, že se tam tašky a my vešli, páč ta chatka měla asi 2 na 2,5 metru, takže hrozně obrovská. Trochu jsme vybalily a já šla Elišce ukázat co kde je. Už jsem tam byla zběhlá a docela to tam znala, se základkou jsme tak jezdili na školní výlety a užili si hafec srandy.
Eliška byla ze Zlína, takže odtud i do nás dálka,ale jezdila k nám na prázky a na Silvestra.
O Silvíku se u nás seznámila s jedním klukem, se kterým si light uletěli a pak si psali přes ICQ. Jmenoval se Aleš, a když zjistil, že jedem sami dvě do Sloupu řekl, že se staví.
Eliška mu hned v sobotu psala, že už jsme teda tam, že by se mohli vidět a jestli dojede. On téměř okamžitě volal, že jo a že sebou vezme i svý kámoše. Z toho jsem moc nadšená nebyla, páč jsem je znala a moc jsem je nemusela. Byla jsem light naštvaná a i trochu nervozní, teda nevim proč kdyť o nic nešlo.Než měli přijet zbejvalo ještě dost času, tak jsme si v ,,klídku“ zašli na pizzu, pak vykoupat a trochu upravit aby se nás nelekli.
Ztihli jsme to akorát a za cvhíli už Aleš volal, že jsou pře kempem. S ním dojel ještě Pavel a Tomáš.
Šli jsme na pivko nebo spíš hlavně kluci a za chvíli Tomovi volal kámoš Kuba, kde jsou že je na chatě a nudí se, tak mu řekl ať taky dojede do Soupu. Takže za hodinku už jsme tam byli v šesti a vyrazili na místní mini doskotéku. Bylo tam fajn, ačkoli já na diskotéce byla asi ve 12 a to ještě na dětský. No celkem mazec.Proseděli , a my s Eliško hlavně protancovali, asi 4 hoďky a pak se vraceli do kempu. Kde jsme museli vyřešit kde vlastně budem všichni spát...Do naší mini chatky by se nás šest nevešlo, takže Tom a Pavel šli spát do auta. Eliška s Alešem si lehli na jednu postel a já s Kubou jsem ležela na druhý. Bylo to uplně v pohodě, prostě jako kamarádi, kteří musí kvůli nedostatku místa spát na jedný posteli. Neležel o se zrovna nejlíp a Kuba nevěděl kam s rukama, tak se mě zeptal jestli mě může chytit okolo pasu, řekl a jsem že jo. Jenže pak jsem se na sebe otočili setkali se naše pohledy a začaly jsme se líbat. Byla to moc hezká noc plná něžností a mazlení.
Spali jsme asi dvě hodiny a kluci museli jet domu. Ještě než jeli nabídl mi Kuba číslo a já přijala proč ne, bylo mi s ním vážně dobře. Večer jsem mu napsala on odpověděl, že by se nejradši vrátil zpátky, a mě se po něm taky hrozně stejskalo. Celej tejden jsme si psali a v pátek zase přijel a přespal tam až do soboty. Bylo mi s ním moc hezky a tak jsem ani nechtěla domů.
Tejden byl hold za náma a tak jsme museli. S Kubou jsem se viděla ještě ten večer a pak i další den.
Náš vztah trval jen 2 měsíce, bohužel.
Cítila jsem, že se něco dějě a chtěla s ním o tom mluvit,ale nějak nikdy nebyl čas nebo příležitost, před jeho kámošema to fakt řešit nešlo. Že se něco děje jsem poznala z toho, že už sám od sebe ani nenapsal a vynechával i to oslovení ,,čauky kočko“, který jsem sice nesnášela,ale byla na něj už zvyklá a smka bez něj byla zvláštní. Jednou už jsem to nevydržela a udělala jsem to co jsem nechtěla.........Řešila věci po smsce,ale jinak to nešlo, ta nejistota, a to že jsem nevěděla co se děje mě dost trápilo.Napsala jsem mu jak to se mnou vlastně má, co cejtí...ale neodepsal.....Probrečela jsem si pár nocí a zjistila, že to nemá cenu, že mi to stejně nepomůže a rány vyléčí jen čas.Vymazala jsem všechny smsky od něj a pročítala citáty od Elišky a díky nim si hodně uvědomila. S jedním skončeným vztahem přece nekončí celý život........ Naštěstí mám spoustu kamarádů, kteří mi pomohli a nenechali mě v tom.

PŘÁTELSTVÍ NÁSOBÝ RADOST A DĚLÝ ŽAL