Perly světa..

Na křišťálové posteli s nejjemnějšími nadýchanými poduškami leží muž. Umírající muž. Ze starých moudrých očí mu stékají slzy, který se ihned po dopadu na postel mění ve skvostné, zářivé, pravé perly. Pláče, protože ví, že umírá.
On a s ním i celý svět.. On je tím světem.. Všichni ostatní už odešli.. Odešli, protože cítili, jak on pozbývá sil.. Je to jedině kvůli němu..
Přibyla další bílá perla.. Jak je to vůbec možný? Proč je má zrovna on všechny na svědomí? Všechny ty lidi, zvířata i rostliny. Vždyť měl být nesmrtelný..
Ve zkušených očích se mu objevil ještě hlubší smutek. Chtěl to snad Bůh? Jistě.. Svět zanikl.. On sám tu zůstal poslední.. Aby viděl tu zkázu, to pusto a prázdno. Co udělali špatně? Co? Že to muselo skončit takhle?! Takhle špatně?
Jistě, byli tu i špatní, zlí lidé, ale.. Tohle si přece nezasloužil nikdo. A co ti poctivci a ostatní hodní lidé? Jistě nějací byli.. Určitě! Proč tedy Bůh neochránil ani je? Ani ty své věrné věřící?..