Prchavý pocit štěstí

Měla jsem vše co si holka v mém věku může přát!Byla jsem ve třetím ročníku na gmplu a zvládala jsem to s přehledem,měla jsem dva roky skvělého přítele Martina,otce,který by mi snesl modré z nebe,matku,kterou jsem brala jako kamarádku a dvě sestry!Byla jsem opravdu štastná,ale každý okamžik,brzy pomine...
Jenou u nás spal Martin a vše bylo v nejlepším pořádku.Leželi jsme v posteli,povídali si a bylo nám spolu krásně.Najednou k nám vtrhla sestra s máti v sexi prádélku a začaly se tam nakrucovat.Byla jsem celkem mimo,ale Matinovi se to očividně líbilo.Najdenou se Katka(sestra) na něho vrhla a začali se vášnivě líbat,máti se jen usmívala a říkala,že se mi to bude líbit.Po pár minutách přede nmou souložili..chápete to-Katka s mým klukem a najednou se knim přidala i máti a Martin se ani nebránil!Šukali tam přede nmou jako zvířata.Bylo mi zle,bylo to něco strašného.Utekla jsem za otcem a ten nebyl schopen slova!Vyhodil Martina,ale nic jiného nedokázal udělat.Vím,že stál na mé straně,ale nedokázal mi více pomoct.Když jsem se ráno probudila,tak se máti s Katkou bavily o tom,jak je Martin dobře vybavenej atd...to bylo na mě moc.Zbalila jsem si svý věci a šla jsem za tátou,jestli půjde se nmou,že tak to přece nemůže zůstat,nemůže jim přeci odpustit,ale on nešel...Zůstalala jsem sama,na vše!Neměla jsem kam jít,nic jsem neměla,a tak sem začala přemýšlet jak dál naložím se svým životem.Šla jsem do blízkého lesa,sedla jsem si na zem a začala psát dopis,který byl věnovám mé třídní profesorce,se kterou jsem měla velice dobrý a přáleský vztah.:
Milá paní profesorko.Jste jediná,které na tomto světě ještě věřím.Když tento dopis čtete,tak já už nejspíš nežiju.Nemyslete si,že jsem blázen,jsem jen zklamaná životem a ztratila jsem všechno co jsem měla.Vylíčila jsem ji celou událost....Věřím a také doufám,že s dopisem naložíte správně,je to jen na vás!Nenávidím svou matku,svou sestru a svého otce,že mi nepomohl!

V pondělí jsem šla do školy a dělala jsem,jako že nic.Před koncem vyučování jsem šla za třídní a předala ji dopis s přáním,at to otevře nejdříve o dnešní půlnoci.
Byla noc,seděla jsem ve tmě opřená zády o kmen silného stromu,který mi poskytoval alespon nějaké bezpečí,vytáhla jsem z kapsy telefon a volala svému nejlepšímu kamarádovi,abych se rozloučila..řekl mi,že mě miluje..kurva,zase ten prchavý pocit štěstí,ale tentokrát se už nenechám ukonejšit...zavěsila jsem,vzala jsem veliký střep a rozřízla sem si celé předloktí.Začala vytékat tmavě červená a horká krev,která pomalu chládla.Po tváři mi stekla jedna hořká slza ...byla jsem sama,nikdo o mě nestál a nikdo mi nedokázal pomoci.Chcípla jsem sama jako prašivej pes
V ten stejný moment:
Profesorka seděla ve své pracovně a pomalu četla dopis,po tváři ji stékaly horké slzy.Veděla,že je pozdě,že ji už nedokáže pomoci...Do ticha zašeptala:,,Proč jsi mi to neřekla,já bych ti dokázala pomoct."
Zavolala policii a předala jim dopis.Začalo velké pátrání!Po pár hodinách ji našli u velikého dubu.Ležela bezvládně,na tváři měla zaschlou jedinou třpitivou slzičku,tevřené a prázdné oči se upíraly k nebi.