LÁSKA

Za bouře temné a noci chladné se vydala dívka ke skalám vratkým s kameny špičatými. Slyšíc jen hromy hřmít a kapky ledové vody padat, se zavřenýma očima modlila se k bohu. Modlila se za muže, co srdce její zlomil. Bůh milosrdný byl. Rozumu pozbyla, aby trápiti se nemusela kvůli němu. Avšak dívka ztrácejíc myšlenky spojené s tmou, zahlédla před sebou světlo. Tak překrásné bylo. Neodolala. Vydala se dívka do hlubin temných za světlem naděje a vysvobození. Myslíc na život bez života, duši bez duše, myšlenku bez myšlenky a smrt bez smrti. Spadla spolu s kapkami bouře na špičaté skály. Spadla a jako kapka se rozpustila se v temnotě.