Smutná maličká

Stmívá se, energické slunce odchází spát a modrou oblohu přikryje černý kabát. Sedí v koutku skrčená jako by se o slunce bála, že už nikdy nevyjde. Slzy ztékají po řasách dolů k bradě a před očima pořád vidí obličej dívky, které závidí, které jí je líto, že si nejspíše projde tím samém co ona, o které si myslela, že je pro ni slabý hráč. Vnitrni bolest, kterou prave ted citi nedokaze zmirnit, je to tupa bolest od velke hluboke rany. Napuchle oci, cerveny nos, myslenkovy vodopad v hlave, tresouci se telo, to je ONA, ona, ktera se nesmirila s tim, ze neni jedina na svete, ona, kterou jesitnost privedla co tmaveho koutku kde tisi svoji hroznou bolistku.

Rika si, bude lip, ale kdy??? Trva to uz moc dlouho co zde sedi a nemuze se bolesti ani hnout, sebemensi pohyb jejich tela nastartuje ostrou a neprijemnou bolest, ktera projede celym telem. Ma upatlane tvare od slzy, rozmazane oci od place, hlas vyhasli, neni schopna ani hlasky. Nevi proc by mela mluvit, kdyz uz stejne nema komu.

Otupela neustalym placem zavira oci a preje si aspon na chvilku odpocinout, vypnout. Zavre oci a vidi JI a JEHO. Slzy zacnout tect na uplne jine urovni. Venku jiz vysly hvezdy a vesele sviti na smutnou malickou. Nevnima je. Vnima pouze svou bolest. Uz nikdy nebude to co driv ani nic podobneho, uz nikdy!!!

Mala smutna divka svou velikou bolest nezvladla. Nemohla uz ani dychat. Kazdy nadech a vydech ji vytvarel strasnou bolest, uz nemohla. Premohla se a se vsi energii co jeste mela vstala a pomalicku malickymi krucky dosla k oknu, rukou se dotkla skla. Zaclo prset. A divka se skacela k zemi, jeji nohy byly tak zeslable, ze telo neunesly. Tou ranou o zem se ji zavrely oci, ktere se uz nikdy znovu neotevrely. Naposledy videlapred ocima jeho tvar, ktere se uz nikdy nedotkne!