Jsem motýl, 2.část

,,Chci vědět, jak jsi to udělal." vyštěkla Meara a s rukama v bok se tyčila Danovem, který právě otevíral sklenici, aby do ní přihodil strakatou babočku.
Klečel na rozbahněném trávníku a kolena měl špinavá od bláta.
Zásadně Mearu ignoroval, i když jej rušila při práci.
,,Odpověz!"
,,Až naprší až uschne." odsekl a narovnal si brýle na nose.
Jako partyzán se plazil po všech čtyřech ve špíně a nakukoval do každého křoví, na které narazil.
Meara jej udiveně sledovala.
,,Co to děláš?"
Trhla sebou, když skočil po hlavě do křoví.
,,Bingo." zamumlal, když se jeho hlava po chvíli vynořila ven.
V dlani svíral škaredou šedivou můru.
Nacpal ji do sklenice a spokojeně pokýval hlavou.
Uvnitř bylo už šest okřídlených tvorů, kteří zděšeně plácali křídly a vypadali, že jsou na pokraji psychického zhroucení.
Meara znechuceně nakrčila nos.
,,Ty tu havěť sbíráš?"
,,Něco takového."
,,A čím to krmíš?" chtěla vědět.
,,Ničím. Napichuju to na jehly."
Meara trošičku zbledla.
,,To je...fakt hnusný."
Chtěla ještě něco dodat, ale přerušilo ji ženské halekání.
Od kláštera na ně mávala nějaká žena v saku s leopardím potiskem a tváře měla růžové vzrušením.
Vydala se směrem k nim, ale chůze po trávníku jí činila potíže- její vysoké podpatky se nořily do bláta a šly těžko vytáhnout.
,,Hele, myslím, že ta ženská jde za tebou." poznamenala Meara.
Danove popadl sklenici s motýly a dal se na ústup, nebyl však dostatečně rychlý.
Aileen jej dohonila a objala jej tak, že mu málem rozdrtila všechna žebra.
Když jej pustila, Danove zničehonic ztratil rovnováhu a kecnul si rovnou do louže.
Měl pocit, jako kdyby se jeho žaludek vzálil od těla, udělal ve vzduchu přemet a zase se vrátil na své místo.
Rádio v jeho hlavě vyvádělo jako šílené.
Aileen se k němu přidřepla a popleskala ho po tvářích.
,,No tak, zlatíčko, jsi v pořádku?" V jejím hlase byla zřetelná stopa hysterie.
Co když ho objímala příliš silně a narušila mu tak krevní oběh? Je to vůbec možné?
Danove odstrčil její ruce a omámeně se vyškrábal na nohy.
,,Jsem v pohodě." zahučel a trochu potřásl hlavou. ,,Nic mi není."
,,To bylo ale divný..." prohlásila Meara zaraženě. ,,Najednou jako by to s tebou seklo nebo co...."
,,Nic mi není." zopakoval Danove netrpělivě.
Byl v tom jasný signál: Ještě jeden dotaz a budu zlej kluk.
Meara nad tím jen pokrčila rameny, vrazila si ruce do kapes a odešla do kuchyně vyžebrat ještě trochu mléka a sušenek.
Danove zvedl ze země nádobku s motýly, jež se válela opodál, a otřel z ní dlaní špínu.
Aileen jej mlčky pozorovala a vypadala, že nad něčím usilovně přemýšlí.
Obrátil se k ní a upravil si brýle na nose.
,,No?" vybídl ji.
Aileen sebou trhla a zaskočeně se usmála.
,,Copak?"
,,Co chcete?" zeptal se Danove přidzle.
,,Ach tak.....přišla jsem se tě zeptat, jestli bys se mnou nechtěl zaskočit někam na zmrzlinu?"
Danove se zamračil.
,,Nesnáším zmrzlinu."
Aileen to poněkud překvapilo.
,,Páni, ještě jsem nepotkala dítě, které by nemělo rádo zmrzlinu." prohlásila. ,,Třeba Connie by se po ní utloukla."
,,Kdo je to Connie?" zeptal se Danove.
Ne že by ho to nějak zvlášť zajímalo.
Jakmile se u něj vyskytl jen náznak zvědavosti, pokaždé jej bleskově zadupl.
,,Connie je moje dcera." odpověděla. ,,Mám dvě holky, ale vždycky jsem chtěla kluka."
Danove nechápal, proč mu to vlastně vykládá.
Stál na místě, zíral na ni skrze obroučky svých brýlí a čekal, co z ní ještě vypadne.
,,No, když nemáš rád zmrzlinu, mohli bychom si zajít třeba do kina a potom si dát hezky křupavou quesadillu." zkusila to Aileen ještě jednou.
Danove vypadal zamyšleně- ten nápad ho zřejmě zaujal.
,,Báječně si spolu užijem, uvidíš!" lákala ho Aileen. ,,Nechám tě vybrat film, na který půjdeme."
Provrtával ji svýma jedovatě modrýma očima.
,,Dobrá." řekl nakonec. ,,Půjdem spolu do kina."
Vesele zatleskala rukama a poté ho měkkou teplou rukou pohladila po tváři.
Danove ucítil její parfém.
Voněla skoro tak hezky jako jeho máma.
,,Dobře." usmála se. ,,Zítra ve tři odpoledne se pro tebe zastavím."
A poté se vydala přes zahradu zpět k autu.
Než nastoupila, ještě mu zamávala.
Načapal sám sebe, jak jí mává taky, a urychleně strčil ruku do kapsy.
Pohlédl na sklenici s motýly a mírně s ní zaštěrchal. Jeden z motýlů narazil do skla a zůstal bezvládně ležet na dně.
,,To muselo bolet...." ušklíbl se Danove a strčil si zavařovačku do kapsy.
Bylo načase zjistit, jestli nezbylo trochu mléka taky pro něj.