Black Velvet

Proč zrovna já??Proč?!Zrovna já..na světě žije skoro 6 miliard lidí…ale zrovna já mám tu smůlu…zrovna na mě se dokázalo,že vyjímka potvrzuje pravidlo.Připadá mi to,jako by neuběhlo několik měsíců,ale jeden dva dny…pořád tě vidím před očima…stojíš přede mnou,na tváři ti hraje ten tvůj tajuplnej úsměv,kterej sem tolik milovala a v ruce držíš malou lahvičku,převázanou růžovou stužkou….Můj narozeninový dárek od tebe.Malá modrá lahvička.Nic víc.Ale pro mě to byl tehdy splněný sen…..který se postupnil změnil v noční můru,z které sem se doteď neprobudila.Vždycky ses mi smál,když jsme ti ukazovala svojí sbírku…každý ten jednotlivý flakónek pro mě znamenal kus příběhu člověka,který mi ho věnoval…Tehdy jsem na internetové aukci našla ten senzační inzerát…Postarší anglická hraběnka nabízela původní parfém své prababičky z 19.století.Black Velvet.Tak moc jsme se snažila dostat svůj černý samet…ale měla jsme smůlu..někdo mě přeplatil…Až když jsem ten flakónek viděla v tvojí ruce,pochopila jsem…..Sliboval si,že mi splníš každé přání..a taky jsi to udělal…byl to můj nejcennější exemplář…a taky nejoblíbenější.Nikdy jsem parfémy ze sbírky nepoužívala…měla jsem je jenom na vystavení.Nechtěla jsem snížit jejich,pro mě vysokou hodnotu,běžným nošením.Ale tenhle byl výjimkou.Rozhodla jsme se,že ho otevřu a použiju při oslavě našeho 2letého výročí.Měla jsme tehdy na sobě nové zelené šaty.Věděla jsem,že mi moc sluší,ale něco tomu chybělo…Černý samet….kápla jsme kapku parfému na krk a na zápěstí.Byla to nádherná vůně…Pohlédla jsem na sebe do zrcadla a věděla jsem,že přesně takhle bych měla vypadat.Vtom se ozval zvonek.Naposledy jsme pohlédla do zrcadla……najednou se mi zatočila hlava.Chtěla jsem si sednout,ale už jsme to nestihla.Zatmělo se mi před očima a pak už jsme jenom padala a padala…

*********

Když jsem se po několika dnech probudila v nemocnici,vůbec jsem nechápala,co se stalo.Cítila jsem na své ruce něčí dotek,ale přes obvazy na obličeji jsem nic neviděla.Najednou jsem zaslechla maminčin hlas.Nemohl mi ujít pláč který z něj zazníval….,,Slyšíš mě ,holčičko moje?´´…Ano,maminko..slyším…ale nemůžu ti odpovědět..nejde to….Asi jsi to věděla,protože si pokračovala dál…,,Holčičko moje,je mi tak líto,co se stalo.Víš,ten parfém v sobě obsahoval nějakou starou esenci,která se dnes už vůbec nepoužívá.Běžně by se nic nemělo stát,ale zrovna ty si na ní alergická..způsobila ti to alergickou reakci na rukou a na obličeje…Víš holčičko,je mi to opravdu moc líto,ale ta reakce se projevila silnou vyrážkou a puchýřky,které ti poškodily kůži na obličeji ….Proto máš ty obvazy…V první chvíli jsme si myslela,že je to celé jen nějaký nepovedený,až příliš krutý žert...ale bohužel,byla to pravda….Když mi po několika týdnech obvazy sundali a po několika dalších dovolili pohlédnout do zrcadla,zděsila jsem se…Ta zjizvená zarudlá maska přece nemohl být můj obličej.Zhroutila jsem se..pokusila jsme si podřezat zápěstí příborovým nožem.Ale zachránili mě..a pro jistotu přesunuli na psychiatrické oddělení.Jizvy na obličeji už se víc zhojit nemohly.Ale ty na duši byly mnohem hlubší.Víš tenkrát jsme si přála,aby ses se mnou rozešel a vedl si vlastní život,aniž by ses musel obtěžovat s takovou zrůdou,jako jsem já.Ale ty si moje hysterické scény přehlížel,pořád si byl se mnou,neustále si mi vyprávěl,jak bude všechno v pořádku a jak moc mě miluješ.Myslím,že tvoje podpora a podpora celé mé rodiny udělaly mnohem víc než rady a pomoc všech nemocničních psychologů.Pak jsem se od maminky dozvěděla tu skvělou zprávu…nejvěhlasnější plastický chirurg v Evropě se zajímal o můj případ.Přijede se za mnou podívat a prý doufá,že mi zase navráti dřívejší vzhled.Poslední týden před jeho příjezdem jsme měla asi nejlepší náladu za celou dobu,co jsem byla v nemocnici.Věřila jsem,že všechno dobře dopadne.V ten osudný den jsem byla už od rána hrozně nervózní.Samotnou prohlídku jsme absolvovala jako ve snách.Než doktor odcházel,požádal mé rodiče aby ho následovali.Na mě se jenom usmál a neřekl ani slovo.Tehdy jsme si myslela,že je to dobré znamení.A myslela jsme si to až do chvíle,co přes dveře mého pokoje pronikl maminčin pláč.V tu chvíli mi došlo,jak moc jsem se mýlila.Už nikdy nebudu jako dřív.Vtom se otevřely dveře a rodiče vešly.Hned jak mě spatřili za dveřmi,vše jim došlo.Maminka se znovu rozplakala a tak mi vše vysvětli tatínek.Moje poranění je prý natolik vážne,že operace by sice byla možná,ale šance na úspěch je necelých pět procent.Navíc je moje tělo natolik zesláblé,že není jisté,zda by můj organizmus další zákrok vydržel.Přesto záleží výhradně na mém rozhodnutí.V případě,že bych se rozhodla zákrok podstoupit,muselo by se tak stát nejpozději do týdne.Věděla jsem,jak moc riskuju,ale já jsme si nedokázala představit,jak bych žila s takovýmhle zohavením.Proto jsem se rozhodla,že operaci podstoupím.Za tři dny.Poslední dny do operace jsem se rozhodla si pořádně užít.S rodiče a přítelem jsme se celou dobu koukali na mé oblíbené filmy a poslouchali muziku.Věděla jsem,že je to možná naposledy,ale své rozhodnutí jsem nemínila změnit.

********

Zbávají mi poslední minuty do narkózy.I přesto,že mám strach,věřím,že všechno dobře dopadne.A pokud ne,i když o téhle variantě se už pravděpodobně nedovím,tak věřte,že i přesto,co mě postihlo,jsem ráda za život jaký jsme měla a za rodinu a přítele,kteří mě milují.
Tak mi držte palce…

******

Pět….pro někoho obyčejné číslo,ale pro jednu dívku to znamená...jak to nazvat...OSUDEM?Pět procent….pouhých pět procent.Co všechno obsahují.Dlouhé hodiny čekání,strašlivého čekání…čekaní na vítěze….život nebo smrt…..A pak ……Je nám to moc líto,nedalo se nic dělat…......Vítězem se stává…….