Nechala jsem ho odejít

Seděla jsem a naplno si užívala hudby... bylo mi krásně, ale něco mé vnímání nádherné hudby přerušilo a to pár pozdě příchozích lidí.. Otočím se abych opozdilce spatřila. Bylo jich asi šest. Pět jsem ani neregistrovala, ale jednoho jsem si přece všimla. Zaujaly mne jeho oči. Vlastně ani ne tak zaujaly jako, že mne k sobě napevno připoutaly. Krásné tmavé oči. Dívám se do nich jako do hlubokých studánek. Hudbu již nevnímám... jen ty oči. Dělalo mi nekonečné problémy se zase otočit a zase vnímat krásnou hudbu. Najednou pro mne ta hudba nebyla nic. Chtěla jsem vidět jen ty oči... Oči pod kterými byl krásný srdečný úsměv. Ztratila jsem se ve vesmíru jeho očí a úsměvu... Hudba dohrála a on odešel... já ho nechala odejít. Už ty oči nikdy neuvidím... Už do vesmíru nikdy nepoletím... Nechala jsem ho jít... Tess