Gilottina

...A zatímco tam tak čekala na inspiraci, u té zdi žalosti, rozštěkala se její čivava. Ten zvuk psí cirkulárky ji vytrhl ze vzácného okamžiku zamyšlení. Kuličkové pero jí spadlo do městské stoky, nad kterou prozíravě stála. A žádné další za pasem neměla. Už potolikáté za jeden modrobílý pátek proklela čivavu Amálku. V hlavě se jí právě zcela zčista jasna oběvil obraz skvostného díla. Takhle nějak by to šlo... Zapálila si zvácnou cigárethu a aby jí myšlenka neunikla z dostřelu, načrtla si ji na svitek papíru. Zkosenou hranu, šikmé ostří, ovšem rám bude muset být ze dřeva. Amálka si souhlasně pomlaska...

...a tak vznikla první gilottina...