Takhle to začíná. A takhle končí.

Nejradši by si něco dala vzpomínala na to jaké to bylo když zkusila marihuanu poprvé. Bylo to nepopsatelné. Ten strach, očekávání, nepopsatelná zvědavost a pak to udělala. Dala si svojí první marihuanu. Připadala si lehká, vše bylo jako ve snu co se stalo před chvilkou jako by se nestalo. Sama nevěděla co je realita a co sen. Všechno kolem bylo tak krásné. Vrátit se do reality proč?! A pak zase ten splín. Ne radši si vzala další a další pak už ji marihuana nestačila. Zkusila nové a nové každá byla jiná ale všechny měli jedno společného odpoutávali ji od reality. Zbavovali starostí. Cítila se volná, šťastná. A pak když účinky polevovali a ona se vracela zpět do reality, která jí teď připadala ještě krutější než kdy dříve. Nechtěla se tam vrátit a proto opět sahala po drogách jako po svém nejlepším příteli, rádci. Po nejlepší věci v jejím životě. Žila nyní už jen pro jedno pro další dávku pro další opojné chvíle. Ale i to něco stojí. A když dochází peníze musí se někde sehnat. Doma už to nejde. Uvědomila si že už vlastně nemá domov. Nemá se kam vrátit pokud s tím nechce skončit a to ona nechtěla. Nechtěla se vzdát té tzv. svobody která ji nyní tolik svazovala. Co teď? Krádeže v obchodech, kde se jen dalo něco vzít a zpeněžit to už vzala. Kdyby mohla zaprodala by i duši. Ale o tu už přišla dávno. Jediné co mohla nabídnout bylo. Její kdysi tak krásné a mladé tělo. Nyní jen pohublá ušmudlaná troska toulající se ulicí. Nechtěla, ale nakonec to udělala touha po dávce byla tak silná. A ona s tím nedokázala bojovat. Postavila se tedy tvrdé realitě a vydala se hledat někoho kdo by jí na její dávku dal. Našlo se pár zájemců jeden lepší než druhý. Obtloustlý bankéř i obyčejný chlap co dostal zřejmě výplatu a nechtělo se mu domů. Udělala to!! Šla s někým za peníze udělala to jednou, podruhé, potřetí a pak přestala počítat. Každá další dávka ji zbavovala zábran, výčitek, soudného rozumu. Už nebylo cesty zpátky ...