Fabián

Genium loci

Mezi Hostomicemi a Dobříší se zvedá nevysoký pás brdských lesů.
Je závěr léta, den už zvolna končí. Přicházím k vrchu Baba, na kterém má být podle místní pověsti sídlo ducha Fabiána, vládce brdských lesů. Ozývá se táhlým houkáním, které není radno napodobovat. Z jeho zakletého hradu zůstalo jen malé skalisko na hřebeni kopce. Jednomu kameni se zde říká Fabiánovo lože.
Zvolna jdu lesem, mezi stromy se proti mně tyčí několik velkých balvanů. Jeden z nich, podlouhlý s rovným vrcholem skutečně připomíná lože. Už na něm stojím a rozhlížím se. Chci napodobit houkání, které radno napodobovat není.
Slunce prostupuje vysokými portály smrků a jeho paprsky oddělují siluety kmenů a větví od stínů. Ve vzduchu pluje nespočet prachových částic, zrnek pylu a hmyzu, vše je naplněno pohybem. Stojím a dívám se skrze stromy na zapadající slunce. Kámen jako by mně přisuzoval zůstat tu s ním.
Už nevím, jak jsem mohl chtít napodobit houkání, které radno napodobovat není...