Nešťastný konec

Toulám se po ulicích. Ani nevím proč. Nevím proč žiju, nevím prož myslím, nevím proč dýchám. Vnímám už jen ty nenávistné pohledy proti mé osobě. V uších ještě slyším ty nadávky, které se čím dál víc přihoršují a nabýrají na krutosti.Pořád ještě slyším i ten její smích, když mi ukázala ty fotky. Její fotky na kterých je ona a můj kluk. Ztratila jsem a hlavu a začala jsem na ní hystericky řvát, že to není možné, že je to nějaká fotomontáž.....Bylo to možné. Nebrala jsme mu telefony a stále neberu.

"Haló" řekla rozespale do telefonu " Ahoj, to jsem já" řekl jí omluvným tónem" prosím nech mě to vysvětlit" " a co by si jako chtěl vysvětlovat? Že sis to s ní prostě rozdal? Byl jsi opilý a nebo si najdeš další a další výmluvi, nedokážu to už znova překousnout už ne!" křičela na něj " prosím, mýlíš se, nech si to vysvětlit" "tady nic k vysvtělování není" a zavěila mu.
Vypravila se ven, něco musí udělat. Došla k rybníku. Když měla vodu po kotníky, byla odhodlaná se utopit. Když měla vodu po kolena, její odhodlání ztrácelo na intenzivitě. Když měla vodu po pás, začala panikařit, ale dál postupovala. Když měla vodu po ramena, slyšela za sebou volání a otočila se. Na kopci stál její kluk, který ji už tolikrát zradil a volal na ní, že jí moc miluje " Ona si to vážněvymyslela, nevím jak to udělala. Přísahám, milujitě hrozmě moc....prosím nedělej to, bez tebe tu nezůstanu" Jak mohla být tak hloupá. Co nejrychleji mohla se vydala za ním, ale po kluzkém kameni jí podklouzla noha. Škoda, neuměla plavat...