Už víš?

Tolik mi tu chybíš. Je tu prázdno a já se cítím sama.Nevím si rady.Potřebovala bych, aby mi někdo řekl, že se ze zatáčky řítí auto, že mi ten svetr nesluší, anebo že on stojí za ty slzy.
Tentokrát právě víc, než kdykoliv předtím.Ale nejde to, musím si poradit sama.Je tu ano nebo ne, slzy nebo smích. Zdá se to snadné, jen konec se mění.Buď je světlo nebo tma...
Vždy jsi mi poradila, když si tu byla.Pomůžeš?
On je hodný, milý a snad mě má rád.Vyslechne i rozesmějě.Vymýšlí zábavu, výlety, různé akce.Máme si o čem povídat, dokáže říct svůj názor.Upřímně mluví o sobě, o tom co se mu honí hlavou, o svých snech, plánech a čeho chce v životě dosáhnout. On je jako světlo.Je tu, když nevím kudy kam.
A ten druhý je úplně jiný. Už jen svým pohledem na svět.Nikdy nevím, co ho napadne, jakou šílenost provede, na co se mě zeptá.Kam mě zavede a čemu se zasmějeme.Nevím, kdy mě pohladí a už vůbec netuším čím mě překvapí.
Pro koho se rozhodnout?Vždycky si věděla, co udělám.I teď už asi znáš moje rozhodnutí, po kterém moje srdce touží...
Myslíš, že by to mohl být ten, ktery mi nabízí jistotu a ví co od života čeká? A nebo věčně bezstarostný blázen, se kterým je každý den jedinečný?
Doufám, že budeš stát při mě, i když budeš jiného názoru než já?
Ten pohled, který mu věnuju, ty letmé dotyky a to chvění, které zažívám pokaždé, když si na něj jen vzpomenu mluví za vše.On je ten, kterému patří moje sny i celé srdce.
Už víš? Napovím...
Vzpomínáš, co si mi jednou řekla?
"Každé světlo jednou pomine, ale tma bude věčná."
Stůj při mě, mami!!!