Nešťastná náhoda

Seděla u postele a pořád plakala, její dech byl velice hlasitý a nepravidelný. Chvílemi jsem se do konce obávala jestli jí nemám nějak pomoci, ale stejně by mou pomoc nechtěla proč by taky chtěla pomoc od zrádkyně. „Vypadni“ řekla na jednou a já, beze slova odešla. Teprve doma jsem si uvědomila co všechno jsem provedla a chtěla jsem dát vše do pořádku, ale něco mi v tom bohužel brání Gábina. Nechce mě vyslechnout a ani mi říct co s ní je. Bere mě jako tu, která může za to jak dopadla. Ale jak já mohu vědět jestli jsem vinná nebo ne, když nevím co s ní je? Co se jí stalo?
Byl červenec a Gábina oslavovala 16. Narozeniny. A já jako její pravá kamarádka jsem jí v přípravách pomáhala, nakoupily jsme všelijaký brambůrky, dobroty a pití alkoholické i nealkoholické a pozvali všechny naše kamarády. Gábiny rodiče jsou strašně v pohodě takže nám půjčili chatu a my mohli začít slavit. Oslava byla v plném proudu a všichni jsme se skvěle bavily když přišel můj přítel Karel se „skvělým“ nápadem, že když je tak nádherně mohli by jsme se jít vykoupat k místnímu rybníku. Všichni jsme byli tímto nápadem nadšeni a nikdo nedomýšlel co by se nám mohlo stát. Takže se celá naše přiopilá i opilá parta vydala kolem půlnoci koupat.
Jako první skočil do vody Karel „voda je vynikající tak pojďte“. Všechny nás nažhavil a všichni jsme se do vody hnali jako blázni. Nejdříve jsme jen tak blbly, ale potom mě napadlo udělat soutěž ve skoku do vody. Skákaly se různé šipky, skoby, kufry, placáky, ale i salta. Gábina salto nikdy neskákala a rozhodla se, že zrovna teď je ta nejlepší příležitost se ho naučit a já vůbec jsem jí v tom nebránila. Kéž by šel čas vrátit zpátky. Nikdy bych jí to nedovolila. Rozběhla se, skočila a nic. Nevynořila se. Pohotový Adam, který měl z nás všech nejméně upito pro ní ihned skočil a začal jí lovit. Na štěstí jí vytáhl, ale co se děje? Gábina bez hnutí leží na trávě a nepravidelně dýchá. „Tady Adam Stroupežnický potřeboval bych sanitku k rybníku Kohoutek u Troskotovic, moje kamarádka asi špatně skočila do vody“. Zavolal sanitku Adam a my už jsme za pár minut jen nečině přihlíželi tomu jak naší oslavenkyni a kamarádku odvážejí do nemocnice.
Nikdo neměl tu odvahu jít potom všem za ní do nemocnice ba ani zavolat jejím rodičům a zeptat se co s ní je. Ale přece jenom jsme maloměsto takže drby se u nás nesou docela rychle. Gábina Houtková je na tom hodně zle roznášelo se po Dobřichovicích, ale nikdo neřekl jak to s ní opravdu je. Rozhodla jsem se tedy jí do nemocnice přijít navštívit. Vešla jsem do vnitř a ona seděla u postele a pořád plakala, její dech byl velice hlasitý a nepravidelný. Chvílemi jsem se do konce obávala jestli jí nemám nějak pomoci, ale stejně by mou pomoc nechtěla proč by taky chtěla pomoc od zrádkyně. „Vypadni“ řekla na jednou a já, beze slova odešla.
Co mám dělat? Nejenom, že furt nevím co jí je, ale ještě k tomu se mnou nechce mluvit. Uběhl už necelý týden co jsme u ní byla v nemocnici a viděla jsem jí tam, ale mě nepřijde, že by uběhly čtyři dny, ale minimálně čtyři měsíce. Čas se strašně vleče, s mámou si nerozumím a ve škole pomalu začínám propadat úplně jsem se na tu školu vykašlala. Nemá ten život pro mě vůbec cenu, když moje nejlepší kamarádka je nemocná nevím co jí je a ona se se mnou nebaví a už asi nikdy bavit nebude. Mám chuť se svým životem skoncovat, sedím u vany a pravé ruce svírám žiletku, když někdo zazvoní dole u dveří na zvonek. Nevím proč, ale mám takový pocit jako by to byl někdo nečekaný kdo můj hřích, který jsem teď chtěla spáchat rozhřeší. Otevřu vchodové dveře a před nimi Gábina na vozíčku, přijede ke mě obejme mě a políbí na tvář. „ Lucko ani nevíš jak mě mrzí jak jsem se k tobě chovala, vím, že to byla moje chyba promiň, ale musela jsem se svým osudem nejdříve smířit, zlomila jsem si obratel a už nikdy nebudu chodit..“. Řekne a já jí pevně stisknu. „to já se ti omlouvám, mám tě moc ráda“. Řeknu a pak jí už jen společně i s její mámou pozvu dovnitř. Najednou má pro mě život cenu, musím přeci pomoci své nejlepší kamarádce.