Naposled

Bezcílně koukala z okna . Pozorovala padající listy ořechu . Usrkávala při tom šálek horkého čaje . Venku bylo sychravo , ale jí to nevadilo , seděla za oknem v teplém pokoji , z krbu šlehaly plameny a praskaly třísky . Společnost jí dělala jen její britská modrá kočka, která na ni upírala své jasně oranžové oči-ani nemrkla.
Ona stále koukala z okna . Najednou jí začaly stékat slzy po tvářích . Věděla, proč..tolik se chtěla vrátit zpět, Zažít znovu ty překrásné chvíle . Ale čas jí to nedovolil. Přesně věděla, co by udělala jinak , jak by se zachovala v onen okamžik. Chybami se člověk učí , v jejím případě se už dále vzdělávat nebude. Své poslání splnila . Už nic změnit nemůže . Už ani nepláče , nemá sílu . V tom upustí šálek čaje , rychlostí blesku dopadne čaj na zem, rozlije se po zemi a střepy se rozletí po koberci . Poslední výdech se rozplyne po pokoji . Bouřka utichla , v krbu dohořel poslední kus dřeva. kočka se stočila do klubíčka ke své paní . Hlasitě vrněla . Ráno proběhla mezi střepy , vyběhla pootevřenými dveřmi ven a jen letmo se naposledy podívala do pokoje na svou paní . Využila šanci žít.