Změnila jsem svět

Děvčátko utíká do lesa. Po chvíli vyčerpaně usedne na kámen. Ticho.
Stromy: Co se děje? Svými emocemi rozechvíváš celý les!
Děvčátko: Nic. Jen... Ne, prostě nic.
Stromy: Nám to přece můžeš říct, nám, vodě, kamenům, slunci a hvězdám... Víš, že tě nemůžeme nikdy zradit.
Děvčátko: Tak dobře... Já, já... Nenávidím své přátele! Ztrácejí se mi v mlze podřadnosti a už si nemáme co říct...
Stromy: Ne, všechny, nikdy neztratíš všechny!
Děvčátko: Já vím, mám ještě vás, ale.. (povzdech) Snažila jsem se být stejná jako oni, ale už nemám sílu dál hrát...
Stromy: Vědělas, že to rozloučení přijde... Teď budeš nějakou chvíli trpět, ale potom tě čeká něco mnohem lepšího!
Děvčátko: Co?!
Stromy: Ne všichni lidé, kteří vypadají jako lidé lidmi jsou - to dobře víš.
Děvčátko: Samozřejmě!
Stromy: Přijdou za tebou až se svět změní...
Děvčátko se zamyslí
Stromy: Copak?
Děvčátko bez odpovědi odběhne a za půl hodiny se vrátí.
Stromy: Kam jsi tak běžela?
Děvčátko: Napsat vysvětlení...
Stromy: Čeho?
Děvčátko si místo odpovědi podřízne hrdlo kuchyňským nožem
Stromy: Ach ne! Tak brzy, tak brzy...

Na stolku mrtvého děvčátka se třepetá bílý papírek: "Změnila jsem svět - beze mne není stejný - pro vás, mé rodiče, i pro přátele, kvůli kterým jsem skrývala sama sebe. Odešla jsem získat pravé kamarády, takové jaké mezi lidmi neseženu... Sbohem"