Nikdy neodeslaný dopis...

Byla jsem tu vždycky, když jsi mě potřeboval. Vždycky jsem ti pomohla a našla nějaké řešení na tvůj problém.Vybrečel ses mi na klíně a já ti rozcuchávala vlasy, jak jsi to vždycky miloval. Bolelo mě, když jsi mi později své problémy přestal říkat, prozradil jsi mi, jen že jsi to nezvládl a co jsi si udělal. Dělala jsme že mi to nevadí, řekla jsme že to zvládneme, spolu, že vše bude dobré, ale sama jsem tomu nevěřila.

Ty jsi mě vždy naoplátku vyslechl a mohla jsem se ti vybrečet v náručí. Obejmula jsem tě a ty jsi si potom vždy dělal srandu, že jsi celý mokrý.
Časem jsem ti své problémi přestala říkat. Nechtěla jsem tě otravobvat, když sis našel nové a lepší přátele. Nechtěla jsem ti kazit tvou veseou náladu.

Ale po čase, jsi znovu přišel, vždy jsi zazvnil na můj zvonek, abych tě pustila do paneláku. Napočítala jsem 60 vteřin než ke mě dojedeš výtahem, otevřela dveře a ještě mezi nimi jsem tě objala. Když jsem napočítala víc než 60 vteřin, poznala jsem, že jsi buď opily, sfetovaný a nebo oboje. To jsem ti pak ponořila hlavu do studené vody a potom čekala až aspoň trochu vystřízlivíš a řekneš mi co se stalo. A já, i když jsem měla své problémi, poslouchala a snažila se ti pomoc.

Potom jsi odešel za svými nejlepšími přáteli a já čekala dokud znovu nezazvoníš a nepříjdeš za mnou nahoru, protože se to stále opakuje.

Když jsi dlouhou dobu nepřišel, začala jsme taky kouřit. Nevěděl jsi o tom, jak sis jen málo všímal. Nepoznal si dokonce ani když sem opilá. Často si na mě křičel i bezdůvodně....jendou si mě uhodil, ale to jsi byl opilý, a ráno sis nic nepamatoval a já ti to neřekla.Nedivil ses ani když sem měla potom na tváři modřinu.

Měla jsme o tebe strach, nebral jsi mi ani telefon. Po čase jsi přišel, s modro červeným vyholeným pankáčem a totálně sfetovaný a opilý. Byl jsi na dně, ale já to nevzdala. Seděla jsem vždy u tvé postele a rozcuchávala ti vlasy, jak jsi to měl vždycky rád.

Po nějakém čase, jsi se dal znovu dohromady, našel sis znovu lepší přátele, kteří ti rozuměli asi líp než já. Přestal sis mě zase všímat, znovu.....čekala jsme než zazvoníš, ale ty jsi už nezazvonil. Našel sis asi jinou dívku, které si lehneš do klína a budeš jí plakat jak je svět na tebe krutý a jak je všechno nespravedlivé. Je mi té chudinky upřímě líto.

Až teď znovu zazvoníš, prosím nediv se, že ti neotevřu. Já už totiž budu ležet na zemi v koupelně, a podemnou bude kaluž krve, totálně opilá a strašně moc sama na své problémi, které tebe nikdy pořádně nezajímali. Byl jsi tu totiž jen ty. Nikdo jiný tě nezajímal. Byla jsme jen něco jako tvá záchrana, když jsi byl na dně, ale jinak nic víc. Nemiloval si mě, jak jsem si myslela. Myloval si jen sebe a stále miluješ. Ty až se dovnitř přece jenom možná dostaneš, budeš mě hledat po celém bytě, až na koupelnu, která bude zamčená. Myslím že to vzdáš a ani se jí nebudeš snažit otevřít. Zavoláš radši policii a záchranku.A budeš brečet, ne kvůli tomu, že se mi něco stalo, ale kvůli tomu, že jsi najednou sám na své problémi, a nemáš je komu říct. Ale rychle zapomeneš, jako si zapomněla na všechny svoje sliby, že si mě vezmeš....

Musím ti říct ještě jednu věc. Čekala jsme s tebou dítě. Zázrak, zárodek života. Víš proč mluvím v minulém čase? šla jsme na interupci.....zabila jsme ho...jako jsme zabila svou naději. Prý to nebylo ještě děťátko....ale co vědí doktoři o lidských srdcí a myšlenkách. Ty jsi řekl, že dítě nechceš. Že je to uřvaný a je s tím jen práce. Omlouvám se za vše.....ale teď už je na všechno pozdě....

Dopis nikdy neposlala.....zahodila ho v láhvi do vody a dívala se jak ho vlnky unáší pryč. Tak jako její myšlenky, jako její bolest...