Dopis pro Tebe

Víš , když jsem tě poprvé spatřila , seděl si na lavičce , mptrojku na üších a nepřítomně hleděl kamsi s prázdným výrazem , přisedla jsem si tehdy a tam to začalo , dali jsme se do řeči a řešili spolu skoro všechny problémy , přišlo mi že tě znám už celé věky a nebála jsem se ti říci cokoliv a bylo to snad i naopak , povídali jsme si tam tak 3 hodiny neli více , pak jsi musel jít , nedomluvili jsem si schůzku ani nic , ale druhý den jsme se zase setkali , opět na té lavičce , vyměnili jsme si čísla a já jsem čekala na 1. zprávu přišla a propsali jsme celé noci několik dnů jsme se neviděli a mě to neskutečně scházelo a takj jsem poprosila a schůzku , byli jsme zase spolu , zase jsme si povídali a já sem byla volná , chytil jsi mě za ruku a zahleděl se mi do očí , až ted jsem si všimla , jak jsou ty tvoje krásné , zamotala se mi z nich hlava , propadala jsem se hlouběji a hlouběji do tvého pohledu až mě zastyvili tvé rty , pak už nebyl den , kdy byjsme nebyli spolu , milovala jsem tě a ty mně , každý volný okamžik jsme věnovali jeden druhému a bylo nám spolu dobře , ale pak jsi náhle nepřišel , nikde jsem tě nemohla najít , u vás doma mi nikdo neotevíral dveře , nezvadal jsi telefony neodpovídal na zprávy ani na dopisy . Až jednou mi přišla černá obálka s tvým příjmením vzadu , zuřivě jsem ji roztrhaa a vyndala bílý papírek popsaný zlatým písmem . Už tu nejsi a neřeklů jsi mi nic , nevzal si mě sebou , jak si mi to jen mohl udělat ? Plakala jsem až moc dlouho a ted ti píšu tenhle dopis , vím že ho nedostaneš , ale uleví se mi , když ze sebe vyprázdním všechny své pocity , víš nemůžu bez tebe žít a jestli tě tam kam půjdu potkám , bude to jako znovuzrození .

Klerisen

Pak jsem dopis spálila a vzala do ruky žiletku , jeden rychlý řez , spousta krve a pak už jen tma . . . .