I want to die!

Chris cítila takové prázdno, které se rozlévalo do celého těla. Otupovalo jí mysl a nedovolovalo jí čistě myslet. Už nedokázala nic cítit, ani hlad, ten se naučila nevnímat. Bylo to snadné a možná už i milovala tenhle pocit prázdného žaludku. Seděla na schodech k jejímu pokoji a dívala se do prázdna. Ani si nerozsvítila světlo, bylo jí takhle dobře, nikdo neviděl její slzy, poprvé brečela. Stále se vždy usmívala, dokonce i když jí nadávali do anorektiček, dělali si srandu z jejích bílých vlasů a její bílé pleti. Uvědomuje si, že vypadá, jako odkvetlá pampeliška, ale proč jí musí tak hnusně nadávat?
Vykašlali se na ní úplně všichni. První byla Jana, nejlepší kamarádka. Obluda ticho jim své kořínky propletlo jejich kamarádstvím. Nechápe to, přestali si rozumět. Prý mluvila jen o dietách a jídle a o tom kolik kg musí zhubnout. Byla kvůli ní hrozně moc smutná, ale nebrečela. Teď už se jí ani neozývá. Myslela si, že když zhubne, najde si přátele a ne, že je ztratí.
Druhá kamarádka byla Anna. Seděla s ní v lavici, řekla že se má jít léčit, že umře. Hrozně moc se pohádali a Anna si odsedla, do prázdné lavice. Teď tedy obě dvě sedí sami, s rozdílem že Anna se s ostatními baví, ale Chris už ne. Je ráda, že si jí už nikdo nevšíma. Ani učitelé, už přestali projevovat nějakou snahu, zapojit jí do kolektivu. Tak co, vžd´t je psychycky narušená.
Třetí kamarádce se rozbil počítač. Bez počítače si nemůžou povídat, ona jí nejvíc rozumněla. sama chtěla zhubnout a dařilo se jí to. Na kredit nemají obě, je moc drahý.
Teď tu sedí a neví co dál. Už nemůže na nic myslet, musela by se z toho všeho zbláznit. Chtěla zhubnout deset kilo, teď už se blíží k pětadvaceti. Je to lehké nejíst a nebo zvracet.
Usíná, klesá na horní schod a hned usne. Byla příliš unavená. Probudila jí až zima, třásla se a nemohla přestat. Sotva vstala, šíleně se jí zatočila hlava, málem spadla dolů. Cítila, že bude asi zvracet.Šla o trochu rychleji, neměla už ani co zvracet, zvracela jen žluč. Šla si lehnout do postele a znovu usnula, ještě než usnula, doufala že se už nikdy neprobudí.
Táta o ní měl už strach. Šel se na ní podívat. Opatrně našlapoval na schodech, aby nepoznala, že jde nahoru. Nezaklepal a prostě vztoupil do pokoje. Našel jí jak leží v posteli. Byla hrozně moc bledá, ještě bledší než normálně. Celá se třásla zimou, vevnitř přitom zima nebyla. Poznal že je zle. Vzal jí do náručí a odvezl jí do nemocnic. Cesta byla snad nekonečná. Blouznila a vznášela se mezi bezvědomím a polovičním vědomím.
Pak to šlo rychle. Jí připadalo jako kdyby někdo zrychlil čas. Doktoři se na ní dívají, kapačky, blouznivé sny, zase nepříjemné kapaní kapaček a pípání, znovu blouznivé sny a potom léčebna.
Nejedla stejně nedokázala jíst. Te´d už vůbec ne. Chce už to mít konečně za sebou, do uší jí řve krásný hlas Amy Lee, která zpívá její oblíbenou písničku Tourniquet. Co by si počala bez této písničky, sama neví. Brečí už zase, je všechno tak beznadějné. Pro koho tu má být? Připadá si jako bezcenná nula, jako nic, jako úplné nic. Nikdo jí už nemá rád, je pro ně vzduch. Už jí nemá rád ani táta, proto jí dal sem.
Polévka už je úplně studená, nechutně přesolená a hrozně moc mastná.Stýská se jí po domově, po lesu. Rozbrečí se ještě víc, jen vzpomínka na domov, jí donutí plakat.Sestřička jí už zase nadává, má jíst, má i něco jiného na práci než sedět u nějaké přecitlivělé anorektičky.Zakázala jí televizi. "Ať si jí jen zakáže nějakou pitomou televizi si může strčit někam"pomyslí si. Naházala jídlo do sebe a zadržela dech, chce se jí zvracet, ale musí to vydržet až na záchod. "Tak, teď běž ndo pokoje a přemýšlej o tom, jak te´d musí být tvému tatínkovi. Takový chudák to je, že musí mít doma takovouhle dceru" Řekla jedovatě sestra a odkráčela dělat nějakou důležitější činnost. Chris se rozběhla na záchod a tam všechno vyzvracela.
Je večer, venku prší a Chris , je hrozně moc unavená, cvičila asi tři hodiny. Sice oběd vyzvracela, ale určitě se jí nějaký tuk taky musel uložit. Už se jí zavírají oči a špatně se jí dýchá, prášky asi začali působit. Ještě než úplně zavře oči všimne si na posteli krásného kluka, byl hodně smutný. Poslední co ještě jako živá viděla byli jeho krásné oči a v uších slyšela Amyn víkřik I WANT TO DIE!!. Najendou ji bylo lehko, necítila už žádnou bolest, žádný hrozný pocit.Už ani enmusela myslet na to, že ztloustne. Kluk k ní vztáhl ruku a ta jí s úsměvem přijala. Kluk se taky usmál, spolu odkráčeli a vše co po nich zůstalo bylo jen jendo černé peříčko z jeho křídel.
Chris všude hledali. Asi si mysleli že utekla. Kam by, ale utíkala, nemá kam, za tátou by nešla. Jako poslední prohledali její pokoj, zvláštní že nikoho nenapdalo se do něj pdoívat. Když jí našli byla mrtvá a na tváři měla úsměv-ne ten předstíraný, ale její okouzlující a krásný...