Dušičky

"Prrr, MĚ nechytí!" S nůžkama utíká až k plotu, ladně přeskočí plaňky, až se mu zvedne noční košile a na moment zasvítí do černé noci bílá zadnice...

... Utíká...Utíká vstříc tmavé noci plné dušiček..dál, dál a hluk za ním pomalu slábne. "Prrr, mě nechytí, nechytí...Ustřihnu to a bude to...Ustřihnu to!" Jestli bývá někdy ticho zlověstné, pak tedy v tuto noc zlověstno z noci přímo kape. Kape Jemu za slamák...
Dvě dohladka oholené nohy dál jdou tmou, vstříc tomu kouzelnému úkolu, co Mu na hřbet naložil PánBůh.. A mezi prstama ho lechtá bahno.

"Tady, tenká stříbrná nitka od PánaBoha, ustřihnu to..."
Všechno se najednou tak nějak utišilo, ale svět se zlehýnka zachvěl, když On přestřihl tu nitku, která se zdála být jenom měsíčním svitem v úplňku. Jen blázen by uvěřil, že nůžkami otočí svět. Jen bláznovi tu posvátnou "práci" mohli svěřit.

... A blázen s blaženým úsměvem otevřel bránu do neskutečna.