Jen střípek černého skla..

Jen střípek černého skla
z duhové mozaiky
nádvoří snů
sálu fantazie,
chtěla bych ti dát.
Darovat – v náznak odpuštění
- to abys věděl,
že už se nezlobím..

Už ne..

Jen střípek černého skla
rozžhaveného do ruda
vytrhla jsem si ze srdce
a zahodila v nenávratno,
daleko za hranici.. bytí..
- za ten ostnatý drát,
co pomalu měnil se v plot
- zároveň s tebou..

A já byla slepá..

Jen střípek černého skla
leží teď opuštěně v blátě
- zoufale rozbitý
na sto tisíc kousků.
Však každý má v sobě nadále ukrytý,
ten svírající hluboký žal.
A já se pomalu začínám jen bát,
že se mi zase jednou všechny vrátí zpět..

Jako černý bumerang..