Vánoční povídka

Asi každé malé dítě věří na Ježíška, ale málo které dítě ví, jak asi vypadá takový pracovní den u Ježíšků. Já to také nevím, ale mohl by vypadat nějak takhle…

… Začátkem prosince si pan Ježíšek zaletěl na malou okružní jízdu po republice a vybral zpoza oken dopisy od dětí, které obsahovaly prosby typu: „Prosím tě, Ježíšku, přines mi kolo…“ nebo: „Milý Ježíšku, chtěl bych autíčko na dálkové ovládání a panenku pro sestru“ atd. Když se s tímto nákladem vrátil domů, nastala práce pro paní Ježíškovou. Paní Ježíšková je malá hodná babička, co se stará o svého těžce pracujícího muže, a protože toho má pan Ježíšek v prosinci na práci příliš, tak mu vypomáhá. Jejím úkolem je přečíst si všechny dopisy od dětí a roztřídit je na hromádky podle typu přání a podle toho, jestli věci, jaké si děti přejí, mají doma v komoře, nebo jestli pro ně musí poslat Skřítky. Tohle zabere pár dní, ve kterých pan Ježíšek promazává saně, krmí soby, kontroluje zásoby sena na cestu po domácnostech a sepisuje, co všechno musí Skřítci přivézt ze skladu na severním pólu, kde je i výrobna dárků. Zapomněla jsem se totiž zmínit, že Ježíškovi bydlí normálně na severním pólu, ale na zimu se stěhují do „teplých krajin“, neboť pana Ježíška trápí plotýnky a nesnese teplotu nižší než -25°C. Když už má paní Ježíšková roztříděny všechny dopisy a jsou napsány seznamy, zaletí se pan Ježíšek ještě jednou podívat za okna všech domovů, aby i opozdilci měli šanci něco dostat. To bývá většinou kolem desátého prosince, a když se vrátí domů, tak ještě pár stovek dopisů přinese. Paní Ježíšková se tedy znovu pouští do práce, a aby jí nebylo smutno, upeče pan Ježíšek, přesně podle tajného receptů dávných předků, pár vánočních sušenek a společnými silami se pak prokoušou tou novou záplavou přání a děkovných dopisů.

Okolo třináctého prosince, jsou již všechna přání sepsána, a tak mohou pomocníčci pana Ježíška Skřítkové, vyrazit na poměrně dlouhou a únavnou cestu na severní pól, aby přivezli dárky. Protože Skřítkové jsou vlastně takové velké malé děti, dostanou od pana Ježíška na Štědrý den také nějaký dárek a od paní Ježíškové pletené punčochy a nové klapky na uši. Hlavně dostávají cucavé bonbóny a čokoládové tyčinky, protože tyhle dobroty jsou stimulací pro každé dítě, i když mu je už něco přes sto let. Nasednou tedy do speciálního vánočního letadla, které si každý rok půjčují od Rady skřítků, a vydají se na cestu na pól. Hned po příletu jsou jim kontrolovány papíry, kopie objednacího listu a občanské průkazy vydané někdy kolem roku 1940 na obranu proti zvýšené kriminalitě v balicím oddělení. Když jsou zkontrolováni a vpuštěni do haly, ujme se jich půvabná sekretářka, která jim nabídne horkou čokoládu a samozřejmě také bonbóny a tyčinky. Skřítkové si musí sice na svůj náklad pár hodin počkat, protože zájemců o dárky je z celého světa spousta, ale nakonec se naposledy v tomto roce napijí výborné horké čokolády, zamávají půvabné sekretářce a se svým letadélkem vzlétnou směr Česká republika.
Pan Ježíšek je už netrpělivě očekává, a jakmile přistanou, zavede je dovnitř ke krbu, kde dostanou čaj, sušenky a termoláhve. Protože je už všechno připraveno na nadílku, dárky jsou pod střechou, sobi si pochrupkávají ve stáji a oblek pana Ježíška je čerstvě vypraný, uloží se všichni ke klidnému spánku, aby je čtyřiadvacátého prosince vzbudila paní Ježíšková, která se o ně bude, dokud spí, starat a která jim pak naposledy přežehlí obleky, upraví čepice a zaštupuje ponožky.

„Vstávat, máte spoustu práce!“ ozve se paní Ježíšková, která vstávala jako první, aby uvařila čaj a zatopila v krbu. Chvíli se všichni jen tak převalují a mručí, ale za chvíli jim dojde, co je dneska čeká a okamžitě vyskočí a začnou se shánět tu po ponožkách, tu po kabátku, ale paní Ježíšková má už naštěstí všechno připravené, a tak můžou zasednout ke stolu a nacpat si bříška teplými koláči a horkým čajem. Samozřejmě, že se ani tento den neobejde bez potíží. Skřítek Šmudla si svůj obleček potřísnil jahodovou marmeládou a malér byl na světě! Naštěstí je tu ještě paní Ježíšková, která přispěchá na pomoc a spolu se svým univerzálním odstraňovačem skvrn odvrátí jistou katastrofu. Po snídani nastane zmatek. Honem překontrolovat, promazat a očistit saně, probudit soby a zajistit nakládání dárků, kterého se ujmou Skřítkové. Ale co to? Pan Ježíšek je nějak zmatený, hledá svou čepici. Když mu skřítek Pracant oznámí, že ji viděl naposledy u snídaně, zjistí se, že je až na dně saní, pod tou velkou hromadou dárků! Skřítkové tedy musí všechen náklad vyložit, vyndat Ježíškovu čepici a všechno zase naložit. I přes všechen stres je u toho spousta legrace. No, a je čas vyrazit, nejprve poletí Ježíšek a Skřítkové do domovů s malými dětmi a teprve pak do ostatních domácností. Rozloučí se tedy ještě s paní Ježíškovou a hurá do práce!

Je pozdě večer, ve vzduchu jsou slyšet rolničky a na nebi jede vůz tažený soby s osmičlennou posádkou. Vůz je už prázdný, Ježíšek rozdal všechny dárky a teď se, spokojen, vrací domů. kde čeká hodná paní Ježíšková, rozsvícený stromeček, kapr a cukroví na stole a pod stromečkem dárky. Po nadílce jdou ještě všichni společně do kostela na půlnoční a pak zalezou do pelíšků a vzbudí se až na Nový rok, aby mohli uklidit a připravit se na cestu domů.
Tak takhle nějak to může vypadat v prosinci u Ježíšků, ale třeba je to úplně jinak, třeba je Ježíšek nevrlý a paní Ježíšková peče mizerný sušenky, kdo ví…?