Neviditelný

Mikkie byl obyčejný kluk. Když se to stalo, bylo mu čtrnáct let. Obtížné období, jenže každý si tím projde. Tápeme, činíme rozhodnutí. Někdy jsou špatná, ale poučíme se z nich. S Mikkim to bylo jiné. Neměl možnost poučit se...Ale musím začít od začátku. A začalo to v baru...
Půvabná černovlasá dívka usrkávala brčálově zelený koktejl a přitom koketně pomrkávala po chlápkovi sedícím nedaleko. Ona zoufale toužila po společnosti, on se chtěl jen pobavit. Její otec byl alkoholik, matka mrtvá, on byl z dobré rodiny. A tak té noci, deštivé noci za rohem u popelnicí vznikl nový život. Mikkie.
Otce nikdy nepoznal, matka pila. A Mikkie, hezký chlapec vzorně chodil do školy a nosil výborné známky. Jenže za to sklízel jen posměch spolužáků a opilecké urážky od matky. A tak se z Mikkiho stal zlobivý kluk. Ze dne na den...
Soused od naproti miloval Mikkiho matku. Pomáhal jí, mnohokrát se Mikkiho postaral, když byl malý a matka opilá do němoty. Jmenoval se Jack. Nebyl na tom vůbec špatně. Měl útulný byteček a motorku. A právě motorka přišla Mikkimu na mysl, když se stal zlobivým...
Ukradl ji hodnému sousedovi. Možná to udělal právě pro to, že byl Jack tak hodný. Nechtěl mu ublížit, chtěl jen aby si všimli...Aby si všimli osamělého chlapce, který vůbec nemusel dopadnout tak, jak dopadl...
Narazil do stromu. Ležel tam na silnici a umíral. Bolelo to. Smrt bolí a za chyby se platí. A tohle byla vysoká cena. Nebyla to jeho vina...Chtěl jen, aby si ho někdo všiml, už nechtěl být neviditelný...