Dýka v srdci

Milovala ho..milovala ho tři dlouhé roky!Když se k tomu vrací pozpátku,tak to byli pro ni tři štastné roky!Samozřejmě žádný vztah není bez mráčku...
Ona byla štastná,on byl štastný a během jednoho nestřeženého okamžiku se vše změnilo!Jak jen mohl?Jak ji mohl tak ublížit?
Co je na tom,že s ním čeká dětátko?Copak je to jen její vina?Na to přece musejí být vždycky dva.
**********************************************************
Měla opoždění menstruace o dva týdny.Nelámala si tím nijak hlavu.V tomto podzimním,sychravém počasí to je scela normální.
Po 3 týdnech ji to nedalo a šla do lékárny pro těhotenský test.Ano,předtucha byla správná.Objevily se dva fialové proužky.
Jaké měla pocity?Smíšené...Vždy byla mateřský typ,také asi proto učila na prvním stupni základní školy,kde byla pro své prvnáčky náhradní maminkou.
Na druhou stranu měla strach z toho,jak bude reagovat Tomáš.Nikdy se do otcovství nijak nehrnul,ale když je miminko na cestě,tak se s tím bude muset vyrovnat!
Nachystala slavnostní večeři.Dala si na ní opravdu záležet..v celém domě to vonělo po hořkých mandlích,které měli jako předkrm a hlavní chod bylo vepřové maso,které tak zbožnoval.
Tom otevřel dveře a do náruče se mu vřítila Monika!
,,Dneska je mnohem krásnější než jindy",pomyslil si!
Usedli k večeři a zamilovaně se na sebe dívali.Po večeři si rozdělali červené víno a Monika konečně promluvila:,,Lásko,za necelých devět měsícu tu budeme sedávat už tři."
Tomáš nemohl uvěřit vlastním uším,vyskočil ze židle a začal po ní křičet:,,To dítě si nenecháš,slyšíš?Bud já nebo to..to,děcko!Bůh ví,čí vůbec je!" Monika nebyla schopna slova,jen se jí z očí řinuly litry slz....,,Tome,to snad nemyslíš vážně.Po dítěti toužím.A navíc je na potrat už stejně pozdě."
Tomáš:,,V tom případě mám jasno." utíkal do pokoje,kde si zbalil kufr svých věcí a bez rozloučení se vypařil.Monika zůstala sedět u krásně prostřeného stolu několik dlouhých minut,než se konečně vzpamatovala.Musí jít dál,nesmí se z toho sesypat,kvůli miminku!Uklidila ze stolu a šla si lehnout do postele,ve které se cítila nezkutečně osaměle.Jak mohl vůbec pochybovat,že by to dítě nebylo jeho?Jak mohl?Věděl,jak moc ho miluje,ale nezabila by kvůli němu človíčka,který rost uvnitř jejího těla a pod jeím srdcem!Bude ho chránit a sama se o něj postara!Dokáže to..zvládla už mnoho těžkostí.
********************************************************
O 9 MĚSÍCŮ POZDĚJI:

Porod byl pro ni velice obtížný.Neměla po svém boku nikoho,kdo by ji držel za ruku a šeptal ji něžně do ucha jak má dýchat.Zvládla to....kvůli sobě,kvůli němu.
Byl to krásný a zdravý chlapeček.Dala mu jméno Ondra po svém nejleším kamarádovi z dětství.
Už nebyla sama.Byli dva.Matka a syn.
Monika o Tomášovi nikdy neslyšela,jakoby se vypařil.Do rodného listu dala zapsat ,,Otec-neznámý"
Ondrášek byl úžasné dítko.Jakoby věděl co si kvůli němu Monika musela prožít.Vynahrazoval ji všechnu tu bolest.

Bylo přesně 14-náct měsíců po narození Ondry,když se Monika rozhodla,že pojedou nakoupit nějaké oblečení do blízkého městečka.Miminko usadila do dětské sedačky a sešlápla plyn.
Asi za 30 minut byli ve městě.Vzala dítě do náruče a mířila přes náměstí k obchůdku s dětským oblečením,když najednou spatřila JEHO.
Tomáše!Právě toho,který ji opustil ve chvíli kdy ho potřebovala nejvíce!Vykašlal se na ni,ale co je nejhorší-vykašlal se na jejich dítě!
Po jeho boku šla velice atraktivní blondýnka.Jako vystřižená z nějakého časopisu.
Najednou se Tomův pohled obrátil na ženu s malým klučíkem v náručí.
Zadíval se a poznal.Poznal svou dávnou lásku.Lidé přicházejí a zase odcházejí.Otočil se,aniž by si prohlédl SVÉ dítě a rychlým krokem po boku své atraktivní přítelkyně mířil do svého nového bytu.
Monika zůstala stát jako opařená.
Co to je za člověka?Je to sobec,ani se nepodíval na malého Ondru.Zabolelo ji u srdce.
Už se nesmí trápit kvůli člověku,který si to nezaslouží.Bude jim bez něho lépe.