Červ

Červ

Byl jeden červ a ten s oblibou hlodal v lidský srdcích. Člověk ve kterém se usadil se úplně změnil. Stal se závistivým a žárlivým, přestal věřit lidem.
Jednou se ošklivý červ rozhodl, že se nasytí tím nejhodnějším srdcem z vesnice. Toto srdce patřilo mladé dívce, které nebyla jen hodná a milá, ale byla taky velmi pracovitá. Stalo se to v májový večer, když si Marlen četla. Na chvíli ucítila silné bodnutí, a potom už jen chlad, chlad, který vycházel z její duše. Nechtěla to cítit, ale musela. Byla jiná, byla studená. Najednou už se nemohla smát, už nemohla cítit žádnou radost. Pomalu, velmi pomalu začala její duše opouštět tolik změněné tělo.
Marlen byla natolik pyšná a sobecká, že ztratila své kamarády. Jen Sára, ta nepřestala věřit, že Marlen může pomoci, že ještě není pozdě. Navštěvovala ji každý den a každý den jí Sára zavřela dveře před nosem, ale ona se stejně nevzdala, nevěřila, že z někoho tak hodného a milého se může stát lakomá a pyšná zrůda. Byla si jistá, že ji napraví.
Až do poslední chvíle za ní pořad chodila a do ucha jí šeptala, jak moc toho spolu zažily, kolikrát se spolu smály a už se zdálo, že se konečně červ rozhodl srdce, ve kterém ještě jiskřička sladké minulosti, opustit, ale Marlen už byla tak oslabená nafoukaností, že vážně onemocněla. Smrt už byla za dveřmi. Už jí dýchala na záda.
Teprve teď Marlen pochopila, co se s ní stalo, kolik lidí zklamala a chtěla všechno napravit, ale už to nestihla. Když za ní odpoledne přišla Sára, stačila už je říct promiň, než navždy opustila tento svět. Svět, který pro ni už v posledních dnech života nic neznamenal.
Až když se blíží konec poznáme svět a smysl života, a pak se musíme omluvit za vše co jsme kdy vykonali, jen za lásku a za skromnost se neomlouváme, neboť láska nás stvořila, neboť skromnost nás živila.
A co červ??? Ten šel zabíjet dál!