Do posledního písmenkato je pravda.

Anotace: Co dokaze jedna holka

Proč toužíme po lásce když bolí?

Tento příběh je zcela pravdivý, pouze postavy jsou fiktivní.

Vše začalo někdy před 13-14 lety, jednou v létě u nás doma kdy jsem jí poprvé uviděl. Už nevím co měla a sobě ale ten její pohled těma modrýma očima nikdy nezapomenu, jak se styděla a koukala na mě z po za máminy nohy a byla celá červená, to bylo poprvé co jsem Natálku uviděl. Bohužel bydlela asi 160 km od nás a sem k nám jezdila s rodiči na chatu., takže jsme se vídali jen vzácně, ale o to byli krásnější chvíle. Ona měla ještě o tři roky starší sestru Markétu, která mi byla věkově blíž, tudíž jsem se nejdříve seznámil s ní a s Natálkou o pár let déle. A když říkám o pár let myslím opravdu o pár let.
Vždy to naše první setkání. Pokaždé když přijeli tak ne že by přišli a zazvonili jestli nejdu ven, to ne. To jezdili kolem baráku na kolech než jsem si jich všimnul, pak odjeli na chatu. Já pak vzal kolo a jel zase k nim. Potom když mě zaregistrovali jsem odjel na parkoviště a oni tam přijeli taky a pak jsme si už řekli „Ahoj“. No a bylo to, seznámení za námi a zábava mohla začít.
Nejdříve pokec o tom co se za rok změnilo, pak nějaký malí výlet na kolech a pak vědčinou společný večer i s rodiči u ohně…. Idylka

Ze začátku jsem se bavil spíše s Markétou ale časem jsem si našel cestu i k Natálce, ona je trošku jiná, ale v dobrém slova smyslu. V některých věcech se chová jako kluk. Od mala děla karate, a dneska je z ní zabiják. Občas jsme měli rozepře a to se na vesnici dali do kupy dvě party a už jsme se řezali. Někdy jsem byl s ní jindy pro ti.
Jednou jsem jí držel pod krkem a že jí vlepím, ale řekl jsem: „Holky nemlátím“ a pustil ji. A co ona??? Odpověděla: „ Máš blbý já kluky jo“ a jak dělala to karate tak jsem pokaždé dostal. Večer jsme pak jako děti museli na povinou návštěvu a jelikož jsme nechtěli trucovat tak jsme se zase usmířili.

A když už jsme se rvali, tak jsem ji jednou hodil do obilného pole a když dlouho nešla, svědomí mi nedalo a šel za ní. A našel ji jak sedí na zemi s pořezaným zápěstím a kousek vedle ze země vyčuhoval střep.
A nebo při jedné z bitek mě zajali a přivazovala mě ke stromu tak něžně že mi spálila ruku provazem tak že jizva mi asi už zůstane.
A nebo jednou jsme se prali a nějak jsme rozbili autíčko… takové to větší na písek. No a to mělo kola na kovové hřídeli a tu hřídel mi zabodla pod oko. Prostě takovýchto holek je málo… a nikdy jsem se na ní doopravdy nezlobil.

A takhle bych mohl pokračovat ještě strašně dlouho ale kvůli tomu tuto povídku nepíši, píši jí proto, že mi vztah s Natálkou změnil život. Změnila mi ho v některých věcech k lepšímu ale ve spoustě věcí k horšímu. A nečekejte šťastný konec, pro ten tu není místo…Zůstala mi jen jizva na duši, oči pro pláč a par krásných vzpomínek….

-Když pláču, cítím lítost. Často pláču pro cizí bytost, která ani neví, jak se trápím. Kdybys to věděl, možná bys to pochopil, ale možná by ses smál a proto pláču tak, abys to nepoznal ...


Pro úplné pochopení, její táta naší rodině sehnal auto… Škodovku ale to už je par let a zestárlo.
Nevím jak se to stalo ale prostě jsme se přestali stýkat. Prostě jedno léto jsem je vyhlížel marně, bylo mi smutno, ale stalo se. Jenže další rok nepřijeli také, a to už jsem se vzdal nadějí a už si to tak nebral, ale nikdy nezapomněl. A na jaře přijeli, sice jenom rodiče ale přijeli. A Začalo se mluvit o tom že potřebujeme nové auto. Nakonec to dopadlo tak že jsem dal svůj Skype kontakt a oni zase odjeli.
A pak asi za dva dny se mi na Skypa ozvalo:“ Ahojky pamatuješ si na mě?“. Byla to Natálka…Vyměnili jsme si icq a mobily a zase jsme navázali kontakt.

Byli to prokecané večery dlouho do noci, i do dvou do rána. Nechal jsem si poslat fotky, a zapnout web kameru. Stala se z ní krásna holčina.
Nejdříve jsme si vyprávěli co je nového, vzpomínalo se na staré časy. Všechno v pohodě, ale pak se začalo povídat o vážných věcech, jako jsou sebevraždy, drogy…. A já dostal neblahé tušení.

Jednou z ní konečně vypadlo že se nemůže vzpamatovat ze smrti babičky a dědy a že to řeší žiletkou… Z počátku jsem to nebral moc vážně ale pak mi ukázala své zápěstí přes web kameru a já v tu chvíli málem omdlel.
Z počátku jsem vylétl a byl hnusný ale pak jsem se uklidnil a začal uvažovat. Ptal jsem se jí jestli jí to pomáhá, jestli se jí uleví, kdo to všechno ví a podobně.
Říkala že to děla kvůli depresi, šikaně a problémům v životě.
Já jsem sliboval prosil vyhrožoval, ale nenechala toho. Bylo to už v době kdy mě měla hodně ráda a dokonce mi i volala ať jdu na icq ze si chce popovídat, zkratka taková láska kdy ona byla moje ségra a já její bráška a ona se mi se vším svěřovala.
Takže jsem toho využil a vzal žiletku. Dlouho jsem se odhodlával, ale nakonec jsem si na ruku vyřízl první písmeno jejího jména. Vyfotil a poslal jí to, s komentářem že pokavaď to udělá znovu,že přibude další písmeno. Nejprve se urazila a naštvala, ale pak se uklidnila, uvědomila si jak mi na ní záleží a nechala toho. Byl to dlouhý boj a já byl psychicky dost špatně, a když se prokecla že zkusila kokain, byl jsem v prdely.

Naštěstí se jak na potvoru jelo pro to sehnané auto. Po třech letech jsem ji zase uviděl a byla nádherná. Seznámila mě se svým klukem a se svoji nej kamarádkou a užili jsi víkend.
Pak jsem si našel volnou chvilku, odtáhl do pokoje a řekl ji že s někým kdo je na drogách nechci mít nic společného. Ona mě začala ujišťovat že to tak není, že to byl jen úlet že mě nechce ztratit.. A já jí uvěřil. Jenomže jsem si padnul do oka s jejím klukem a ten mě pak informoval že to bere dál, a že si o to už i říká.
To už bylo i na mě moc a napsal jsem jí že s tvrdohlavým feťákem nechci nic mít a že jí dávám sbohem. Ona mě začala prosit že né že už nebude a že to jakkoli dokáže.
Na to jsem odpověděl že teda dobře, že až přijede že si popovídáme.

Když přijela, tak mi do očí řekla že udělá co budu chtít, já jí řekl že mi do očí slíbí že se už nikdy nedotkne drog a pak ze slib stvrdí podpisem žiletkou na mé rameno.
Nejprve se cukala, ale poté souhlasila, s tím že jí třikrát praštím že si to zaslouží. A já taky souhlasil.

Druhý den se šlo do lesa, já v kapse neslo žiletku, obvaz a provaz. Došli jsme na místo kde jsme v minulosti trávili hodně času a losovali jsme kdo začne. Vyhrál jsem a musel začít. Svázal jsem jí ruce za zády a přivázal ke stromu, sundal náušnici a zavázal oči a optal jsem se jí jestli to tak opravdu chce, když kývla že ano, dal jsem jí tři pořádné facky a hned ji odvázal. Potom svázala ona mě a do očí mi řekla že se drog už nedotkne a pak mi na levé rameno vyřízla svůj monogram…..dost to bolelo ale stalo mi to za to. A já si myslel ze bude vše jako dříve ale nebylo. Začala se tahat s klukama. Co divného na tom že?? Jen to že je střídala jak ponožky a ke každému se mela jako kdyby to byl její kluk, který byl daleko a nevěděl co děla… Ke mně chodila ze slušnosti a pokaždé s někým.
Když odjížděla domů, přišla se rozloučit zase s někým a mezi dveřmi. Když tu byla podruhé, viděl jsem ji jednou a pak se už ani nerozloučila.
Mam ji na icq ale nenapíše. Mam ji v telefonu ale nezavolá. Co se stalo? Co se pokazilo?? Asi se nikdy nedozvím protože si myslím že to ona sama neví.

Už jsem se s tim smířil ale stejně mě to mrzí, protože já jí měl upřímně rád a netuší co pro mě znamenala.
Už dříve jsem se svěřil pár lidem kterým důvěřuji. Toho jednoho člověka jsem vozíval v kočárku.

Náš vztah nikdo neukončil, ale mě stejně bylo jako kdybych přestal žít. Neměl jsem radost ze života, myslel jsem na sebevraždu, a párkrát i zkusil to udělat ale vždycky jsem si uvědomil že to není zase tak zlé a dostal jsem sílu žít dál. Můj poslední pokus byl když jsem zkusil v 70 Km/h s motorkou najet do zdi. Nedokázal jsem to a v tu chvíli jsem si uvědomil že mi za to Natálka nestojí, a postupně jsem na ni začal zapomínat, ale prostě to nejde… Po tolika letech to nejde prostě.

A jak my tato příhoda změnila život?? Nemam úctu k životu, ani k vlastnímu ani k cizímu, je mi jedno jestli mě přejede auto, jestli spadnu někam, je mě to fuk nezajímá mě to, to samé že bych byl bez rozpaku schopný zabýt člověka kdybych měl dobrý důvod.
Začal jsem ignorovat bolest a nedělá mi problém se jen tak pořezat….Sedím si u PC a z ničeho nic mam v ruce žiletku… kde se tam vzala?? To já nevím, prostě tam najednou byla….
Kolikrát přistihnu sám sebe jak si s někým povídám a přitom jsem sám…nahlas mluvím a v duchu slyším odpovědi.

Já jsem se asi zbláznil. Nikdy bych neřekl že je možné se takto změnit kvůli holce, kterou má člověk rád a ona jeho na konec asi ani ne.

Já jí měl upřímně rád ale já pro ní byl asi jen další úlet z mnoha. Nejsem na ní naštvaný to né jen mě to strašně moc mrzí.
Ta holka mi strašně zblbla hlavu, a mě bude trvat dlouho než se z toho vzpamatuji, pokavad vůbec tedy. Nevím, asi jsem opravdu blázen kvůli holce se nechat pořezat, ale co mam dělat, já jí mam pořád rád a pořád ještě doufám v něco co se nestane…. Že se vrátí taková jaká bývala.

Je mi hrozně když si uvědomím co jsem dělal chtěl udělat a málem i udělal, ale budu se s tím muset naučit žít, protože já chci žít a nic jiného mi nezbyle