Čtyři talíře

Ty čtyři špinavé talíře. Vidí je před sebou, slyší ten ruch kolem. Z bratrova pokoje hrála oblíbená píseň stále dokola, pamatuje si ty tóny. Z koupelny vycházel rachot puštěné sprchy, k uším jí doléhal otcův hlas, nabádající k umytí těch čtyř talířů. Nezvedala se, hleděla pořád do jednoho místa někde na stole. Prstem nevědomky přejížděla po nepatrné části svátečního ubrusu. Ty čtyři talíře pořád čekaly…

Stále seděla na stejném místě a ani se nepohnula, jen její prst přejížděl mechanicky po ubruse. Ruch kolem neutichl, stále ho slyšela. Tu hudbu utlumenou vzdáleností, puštěnou sprchu a přecházení otcových kroků, které ji vždycky rušilo z přemýšlení. Jen na stole něco chybělo. Pořád tu byl ten talíř čekající na umytí. Ovšem ne čtyři, ale jen jeden. Samotný.