Sám

Stál sám. Sám nad vyschlou tůní a smál se. Vysmíval se svému neštěstí. S úsměvem smutku hleděl do tváře. Proč se má pořád trápit? Tesknit nad vším tím, co mu život přináší. I když osud mu všechno spíše sebral. Co by taky někdo čekal od člověka, jako byl on? Nic. Ani on sám od sebe nic nečekal. Nevěřil v nic, v nikoho ani v sebe. Nic ho tu nečeká. Nic a nikdo. Tak proč i nadále pobývat na tomto světě. Nemá cenu snažit se něco se svým životem dělat. Už nejde ani zlepšit ani zhoršit. Stál, v ruce držel injekční stříkačku, prázdnou. Pomalu natáhl vzduch a jehlu přiložil k žíle a vpíchl. Vytlačil si vzduch do žíly. Cítil tlak v hlavě a v celém těle. Svět se ztrácel. Konečně nastala úleva…