Láska...

Nevím jestli to jaro je krásné, jestli v létě vykvetou stromy....a všechno bude šťastné, snad už tomu ani sama nevěřím. Snad nevěřím už ani na lásku, na krásnou procházku v noci, kdž nás nikdo nevidí, kdy jen já a ty jdem potichoučku a svět nám leží u paty. Měsíc svítí, hvězdy se roztříštili a jejich úlomky se snášejí dolů, i do naších očích. Vidíme pak tento svět v různých barvách nejvíc v růžové i tma je světlá....nevěřím na tuto noc....proto se taky všechno rozplyne...rozplyne se vše a já zase uvidím jen tmu, a žádný měsíc....už nebudeme já a ty....už budu jen já....a prázdná noc a velký chlad...
Už mě nebude mít kdo obejmout, kdo zahřát....rozplyneš se taky, nebo utečeš a už se nevrátíš. Ó jak pesimistický mám pohled, ale já za to nemůžu...
Jen tě prosím, neopouštěj mě, ať mi dál noc může připadat krásná...
Kdy jdeme sami a i jaro se zdá být krásné a v létě vykvetou i suché stromy...