Nemožná naděje 1. část

Mex došel do školy a posadil se do lavice, dnes bylo ve tříě podivně klidno, zřejmě to bylo tím, že většina žáků onemocněla chřipkou a zůstala doma.
Vybalil si věci a odkráčel k oknu, tam se posedil na parapet a čekla, dokud nezazvoní.Během chvilky se k němu nachomítla Clare, dívka, o kterou stál už hodně dlouho, posadila se vedle něj a štouchla do něho loktem ,, Co se děje, seš nějakej tichej ?"
,, Nic co by pro tebe mohlo bejt zajímavý" Odvětil a odebral se do lavice. Než se Clare stihla rozběhnout za ním zazvonilo a tak to odložila na později, neodpustila si ale otrávený obličej. Vzhledem k tomu že seděl v lavici na druhém konci třídy, ale diogonálně od její měl na ni docela pěkný výhled a přesto že se každou chvíli přemlouval , k tomu, aby od niodtrhnul pohled a věnoval se učení, se kterým na tom byl už takhle docela bledě, nevedlo se mu to. Něco ho na ní neodolatelně fascinovala a on se neustále snažil najít, co to může být. Byl tak zaneprázdněn zkoumáním té krásné dívky, že skoro ani nepostřehl, že ho vyučující vyvolal k tabuli a zvedl se až na 3. vyzvání. Když tam doklopýtal , napsal správné řešení příkladu, aniž by tušil co vlastně píše a téměř běžel zpět ke své lavici.
Po zbytek hodiny zkoumal její obličej.
Byl hrozně rád že zazvonilo, posbíral sovje věci a odešel ke skřínce, nechtěl tady ztrávit už ani minutu. Hodil tašku na roztrhané učebnice, nasadil co nejzničenější víraz a šel za třídní učitelkou, věděl, že je hrozně citlivá a neodolá žádnému zničinému pohledu, oznámil jí, že mu je hrozně špatně a že už volal sestře, at si pro něho přijede, učitelka souhlasila a omluvila se, že s ním nemůže počkat, do příchodu jeho sestry, odešla na hodinu...
Mex se poumál a šel se sbalit, ani přinejmenším nečekla, že u jeho skřínky bude stát ona.
Clare se na něj zasmála, aniž by to mohl vidět, šel totiž s hlavou skloněnou až k zemi, posunula se, aby mohl otevřít skřínku bez toho, aby jí zahlédl a opřela se o zed.
Počkala, až si posbírá své věci a otočí se k odchodu, když si byla jistá že jí nevidí, přitlačila mu dlaně na oči a čekala.
Mex mírně zaváhal, potom se zastavil a přemýšlel, netrvalo mu to ani půl minuty a poznal její parfém.
,,Clare?"