Nikdy tě neopustím I.

Byla zima, ale Amy bylo teplo. Choulila se k Joshovi a cítila jeho dech za svým krkem. Drželi se za ruce, krásný teplý stisk, plný lásky a naděje. Koupili si lískové oříšky namočené v karamelu a posazený na lavičce, se navzájem strefovali do pusy. Když se netrefili, pokaždé se smáli. A pak se jen k sobě přitulili. Amy si položila hlavu do jeho klína a díval se mi do očí. Nádherné laskavé oči, dívali se na ní také a říkali jí, že jí milují. Svítili hvězdy, vypadali jako drahokamy a krásně zářili na černém nočním nebi „Jé padá hvězda Něco si prosím přejme a třeba se to splní“ zavřela oči a přála si, aby tento okamžik nikdy neskončil. Když otevřela oči, uviděla nad sebou jeho tvář. Zvláštním zkoumavým pohledem si jí prohlížel „ co jsi si přála“ zeptá se potichu „ to se neříká, jinak by se to nesplnilo“ políbil jí, dlouhým polibkem „ máš mě rád?“ zeptá se škádlivě Amy „ Ale vždyť to víš“ „ já tě totiž miluju, jako jsem snad ještě nikdy nikoho nemilovala“ po tvářích se jí přitom začali kutálet slzy. Neví proč pláče, asi štěstím. „ Já bych chtěla, aby to trvalo navždy. Tento okamžik. Chci si ho uchovat v paměti navždycky, cítit tento pocit bezpečí, pocit že tu nejsem sama, pocit že se nic nemůže stát...“ nevěděl co jí má na to říct. Znovu jí proto políbil, někdy se nedá vyjádřit to co člověk cítí slovy...
Vraceli se pomaloučku, drželi se za ruce a byli šťastní. Amy se z toho všeho zatočila hlava, museli chvilku zastavit. Opřela se o něj a těžce oddychovala „ jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě. Pořád se jí točila hlava a začala jí být zima. Svezla se mu k nohám. Josh jí vzal do náruče „ už jsem v pořádku, jen se mi trochu zatočila hlava. Nemusíš mě nést“ při posledních slovech začala dávivě kašlat. Opatrně jí donesl do auta a posadil ba místo spolujezdce. Amy už bylo lépe, klekl si před ní a díval se jí do očí. „ že by si mi řekla, kdyby si byla nějak nemocná“ zeptal se s takovým strachem, že se ani neodvážila vtipkovat „ vážně mi už nic není. Mě se jen...“ znovu se rozkašlala. Bolela jí hlava, ale nejvíc hrudník. „ Tohle nejde, vezmu tě na pohotovost“ „ ne prosím“ řekla a upřela na něj oči plné slz. Jen pokrčil rameny a nasedl do auta „ tak tedy pojedeme domů a ty si lehneš do postele, ano?“ Amy přikývla a vydechla úlevou.
Cesta byla dlouhá, celou dobu co jeli, Josh sledoval Amy koutkem oka. Byla tak bledá, ať říkala cokoli, věděl, že jí není dobře. Usnula a mluvila něco ze spaní, přišla mu roztomilá.
Když dojeli před dům, vzal jí i přes její protesty do náruče a donesl jí do postele. Přinesl jí košilku a šel uvařit čaj. Když se po deseti minutách vrátil, už s uvařeným čajem, Amy uč spala. Potichu oddechovala, díval se na ní a sledoval jak se jí pravidelně zvedá hrudník, jak se jí chvějí víčka, něco se jí zdálo. Byl nejistý, měl strach, pocit, jako by mu postupně odcházela, s každým nádechem a výdechem...
Když se probudila byl Josh už v práci. Našla na stolečku u své postele tác se snídaní a uprostřed ve váze růže. V jednom kvítku byl přišpendlený vzkaz, že má zůstat ležet a odpočívat. Ušklíbla se, zrovna on má co říkat o odpočívání, i když by si mohla na chvíli odpočinout. Zůstala tedy v posteli a pustila se do velké snídaně. Růže provoněly celý pokoj, připadala si jako v létě v zahradě, byla to nádhera. Zhluboka se nadechla a aniž by to čekala rozkašlala se. Bylo to tak náhle až jí do očí vyhrkli slzy. Postupně kašel ustával a ona mohla začít znovu volně dýchat. Vyčerpáním se zachumlala do polštáře a peřiny a opatrně oddychovala. Bála se, aby se znovu nerozkašlala. „ co se to semnou do háje děje“ pomyslí si a opatrně se napije vody. Vyčerpáním usnula.
Probudila se až pozdě odpoledne, sluníčko jí svítilo do očí, až je musela přimhouřit. Bála se, že když vstane a dojde si zatáhnout žaluzii, znovu se rozkašle. Opatrně si sedla na kraj postele a spustila nohy na zem. Pomalu si stoupla a začala se po malých krocích sunout k oknu. Točila se jí hlava, tak slabo jí ještě nebylo. Zavrávorala, ale ustála to. Konečně se dostala k oknu a zatáhla tedy žaluzii. Musila si sednout, hrozně jí to vyčerpalo. Nabrala dech a vydala se zpět do postele. Nebylo to tak hrozně jako cesta tam, zvládla to. Lehla si do postele a znovu usnula.
Josh se vrátil až navečer. Hned jak přišel domů, šel s podívat na Amy. Ležela v posteli a spala. Oddychl si, možná není tak dobrý nápad nechat jí doma samotnou, Amy se probudila a on si toho ve svém zamyšlení ani nevšiml. „ ahoj“ pronesla potichoučku Šel za ní a klekl si k posteli „ jak ti je?“ zeptal se a přitom si jí prohlížel, přišla mu pohublá a nezvykle bledá. „ bude to asi jen chřipka, nebo nějaká viróza, ale možná bychom mohli tedy k tomu doktorovi dojít“ řekl nesměle a sklopila přitom oči. Josh věděl, že když chce jít k doktorovi, není jí vůbec dobře. Přinutil se k úsměvu a políbil jí na čelo „ ano dojdeme tam“ Měla horečku „ jedla si něco?“ zeptá se jí „ no jen tu snídani. Jinak jsem spala“ než stačil něco Josh říct nadzvedla se a políbila ho také na čelo a potom se usmála. Rozesmál se taky „ tak já tedy dojdu udělat večeři“ Když se za ním zabouchli dveře, znovu se rozkašlala. Dalo jí velkou práci udržet ten kašel před ním, nechtěla ho vylekat. Bála se, aby vůbec přestala kašlat. Postupně se jí začalo lépe dýchat a kašel ustával, Vyhrkli jí přitom zase do očí slzy a rozplakala se, nešel jí pláč zastavit. Byla už hrozně moc unavená.
Když se Josh vrátil, Amy se usmívala, nebylo na ní poznat, že by vůbec kašlala „ tak je to tady. Úžasná večeře od úžasného chlapa, pro ještě úžasnější ženskou“ Klekl si před ní a položil jí tác na nohy „k vaším službám paní“ Amy se rozesmála a vzala dvě nakrájené plátkové okurky a položila mu je na oči „ jé já budu krásný. To mám pocit, že je na pleť, nebo na co, že jo?“ Amy přikývla „ já budu taky němej, ať sme dva němí lidé a můžeme se dorozumívat rukama“ udělal pár posunků a pak jí polohlasně vysvětlil, že to mělo znamenat, že si k ní lehne do postele. Vzal si z jejího talíře pár okurek z Amyny večeře. Amy si zase vzala do pusy rajče a políbila Joshe „ hm.... výborná chuť, okurka alá rajče.“ začnou se oba dva smát.
Už začínala usínat. Měla horečku, ale zachovávala si stále svou děsivou bledost. Josh začínal mít o ní strach „ má královno, půjdeme spinkat!“ řekne s náznakem rodiče, který posílá své nezbedné dítě do postele „ ale tati mě se ještě nechce“ řekne a založí si ruce na prsou. Byla ale unavená, proto s podvolila „ no tak dobře, pudeme pinkat“ a zavřela oči a začala si cucat palec „ a pusa nebude?“ ozve se ještě po chvíli. Josh se nad ní sklonil a políbil jí „ sladké sny má krásko, vzal jsme si dovolenou, pudem k tomu doktorovi jo?“ „ tak jo, taky dobrou noc“
Spala špatně, celou noc se probouzela a volala ze spaní. Dvakrát se probudila kvůli kašli. Josh také nemohl spát, seděl před jejími dveřmi a poslouchal jaké má špatné spaní. Měl o ní strach, velký. Šel jí radši připravit oblečení, na zítřek- oblíbené jeansy s černým tričkem, zelenou mikinou a bundu. Nakonec přeci jenom usnul.