Nešťastný osud

Až do 15 to byla slušná holka, která na slovo poslouchala své rodiče. Někdy mě překvapovalo co jí všechno táta zakazoval. Každý den musela být doma v 6 hodin a jak se zpozdila měla zaracha. A když náhodou přišla třeba jen o pět minut dýl, to se u nich křičelo a dostával různé tresty. Jenže nic netrvá věčně, taková hodná, poslušná a tichá holčina to byla jen do té doby, než nastoupila na střední .Tam se hodně změnila, občas jsem jí málem nepoznávala. Zhoršily se jí i známky, ale to se myslím dalo čekat. Přišla na novou školu, která se s vesnickou základkou nedala srovnávat. Z jedniček co měla na zákldce se stávaly trojky a někdy i horší známky. Máma její zhoršení brala, sama na tom nebyla líp, ale táta.....Ten chtěl, aby byla skvělá jako on. Začal jí zakazovat chodit ven, hrát na počítači, chodit na internet... Musela po škole domů umýt nádobí, uklidit a udělat spoustu dalších věcí a pak až mohl jít na chvíli ven, aby stihla být zase do 6 doma a mohla se učit. Nechápala jsem jejího tátu, proč jí nic nedovolí a divila se že ho pořád poslouchá. Jasně rodiče musíme poslouchat, ale když jí zakzoval skoro všechno....Bylo jen otázkou času, kdy přestane být ta poslušná holčička, kdy si bude chtít taky trochu užívat života jako ostatní v jejím věku. Už jí nebavilo pořád poslouchat: ,, No já jsem měl v prváku jen dvě 3 a podívej se, tobě vychází 5.“ Její typická odpověď: ,,Ale já nejsem ty“. Jenže to její tatínek nějak nedovedl nebo spíš nechtěl pochopit, chtěl z ním mít bůhví co, ale to ona nechtěla, už jen proto že to chtěl táta. Možná i proto začala kouřit a pít. Mohla za to i parta, které se chytla. Domů chodila pravidelně pozdě a ne úplně střízlivá. Dostala sice hrozně vyndáno,ale bylo jí to jedno, ráno si to většinou stejně nepamatoval. Nejhorší bylo, že se její rodiče začali háda, a to nesla docela těžce. Osvobození od neustálých hádek začala řešit útěky z domova, vždycky se našel někdo u koho přespala. Cigarety a alkohol jí k tišení smutku už nestačili a začala kouřit marihuanu. Později jí její rádoby kamarádi nabídli i něco tvrdšího, nejprve nechtěla,ale nakonec zkusila i to. Vždycky, když si něco dala cítila takovou úlevu, takže dávky zvyšovala a stala se závislá. Její rodiče byl izoufalý a chtěli jí pomoct,ale bylo pozdě... Ona sama chtěla přestat, jenže to nešlo.Nemohla si říct: ,,Dost dneska už ne.“ Začala hledat pomoct, několikrát byla i na léčení, ale nikdy tam nevydržela A nakonec ....................Šla jsem po náměstí a viděla vylepené parte. Normálně je nečtu, ale dneska mě něco nutilo ho přečíst. A to co tam stálo mě zarazilo, zůstala jsem stát jako opařená. ,,To není možný“říkala jsem si. To musí být nějakej špatnej sen, ale bohužel nebyl.Byla to pravda, ona umřela moje dobrá kámoška umřela a už jí nikdy neuvidím... I když už jsme si v posledních měsících nerozuměli, pořád jsem jí měla ráda a tohle pro mě byla fakt rána.