Ve svých snech a myšlenkách

Ve svých snech a myšlenkách bloudím v překrásném světě, ve kterém mě doprovází překrásná dívka. Bloudím nocí lesnatou krajinou, která je plná tajemných vůní, čistých pramenů, lesní zvěře a chuti života. Bloudím sám a vychutnávám si každý krok, který udělám. Je to jako když člověk zemře a dostane se do nebe. V tomto světě neexistuje nic špatného ani zlého. Neexistuje bolest ani utrpení, žal, smutek ani nenávist.
Někdy je u mne ta nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy v životě viděl. Naplňuje mě láskou a vždy když jsem s ní, chtěl bych zastavit čas. Neustále mě líbá a objímá a v jejím náručí se cítím jako v nebi. Je překrásná, moudrá, ale hlavně mě miluje. A já miluji jí. Šel bych i do té nejhlubší propasti v pekle, jen proto, abych mohl být s ní. Všichni andělé i všechny víly na tomto světě se jí nikdy nemohou vyrovnat. Ona je pro mne pouze jediná a já ji jako moji jedinou miluji.
Toulám se krajinou a každou částí svého těla nasávám její nekonečné kouzlo a půvab. Naplňuje mě vším po čem toužím a proto se sem vždy rád vracím.
Je ovšem velice smutné, že to vše je jen sen a pouhá představa…