Nikdy tě neopustím III.

Ráno se probudil hodně brzy, šel proto připravit snídani a prášky pro Amy. Potom si sedne vedle její postele a čeká než se probudí. Vypadala tak zranitelně, začal mít o ní obrovský strach, měl chuť jí chránit, před celým světem, před vším. Těžce nesl, i když se jí něco stalo na koncertu. Byla tak daleko, on čekaL v New Yorku a ona jezdila po světě. Na podium je úžasná, vždycky jí sledoval z přímých přenosů doma u televize.
Amy se probudila a celou dobu co tam klečel a zasnil se, tak si ho prohlížela „ ty už si vzhůru?“ zeptá se ho „ nějak poslední dobou nemůžu spát, aspoň jsem ti udělal snídani. Přinesu ti jí“ nepočkal ani na její odpověď a šel pro snídani. Amy se rozkašlala, dlouze a bolestně. Takhle za poslední čtyři dny nekašlala. Pomalu se začala dusit. Postupně kašel ustával, jako vždy. Trvalo to dlouho. Amy dnes chtěla zkusit jít ven, tak z toho nebude nic. Vyčerpaná a smutná, znovu usne.
Josh slyšel jak kašlala. Nešel za ní, protože ví, že to nemá ráda. Věděl také, že znovu usnula, pokaždé usne...

Polsední noc doma se oba dva mlčky loučili. Položila si hlavu do Joshova klína. Hladil jí po vlasech a potichu jí šeptal jak jí miluje. Potichoučku plakala, chytla ho za ruku. Bylo to jako loučení se svtem, loučení s životem, loučení s Joshem...Usnula mi na klíně a klidně oddychovala, víčka se jí chvěla a něco bezslyšně říkala. Měl jí chuť obejmout a už jí nikdy nepustit. Usnul také.
Ráno bylo smutné. Josh slíbil Amy, že za ní bude každý den chodit na návštěvu. V nemocnici bude asi dva týdny, potom půjde domů a bude docházet na chemoterapii. Zavolal jim ten doktor a vše jim vysvětlil.
Tašku už má sbalenou, balili dohromady, Josh jí tajně do tašky přibalil dárek- lískové oříšky v karamelu.
Pomohl Amy se převléknout a potom odešel donést věci do auta. Vrátil se pro ní, vzal jí do náruče a odnesl taky. Ze srandy jí chtěl dát k ostatním věcem do kufru. Smích, konečně skutečný smích. Najednou se vše zdálo lehčí, ne jako boj o život. Celou cestu si povídali o všem možném o všech nejveselejších tématech co vůbec jdou, byl to jen výlet, výlet na čtrnáct dnů.
Blížili se k nemocnici, přála si, aby se zastavil čas, nebo ho prodloužit, alespoň o hodinu, o pět minut- znamenalo by to delší dobu s Joshem. Amy už mlčela, nebylo jí do řeči a jemu taky ne. Zastavili na červenou, pět vysněných minut navíc. Vzala ho za ruku a prohlédla si ho do detailů. Chce ho mít v paměti, kdyby se něco stalo, něco pokazilo...

„ Jmenuji se Amy Hartzler, jsem....měla jsem sem dnes přijít...“ vykoktá ze sebe Amy na příjmu „ Ano, mám vás tu napsanou“ klikne na něco v počítači a dál mluví „ vy jste tu s plícemi, že ano? Nemějte strach, běžte za sestrou ta vám ukáže váš pokoj a pak za vámi pošleme lékaře, který vám vše vysvětlí“ mluvila s Amy, ale nedívala se na ní, koukala se dál do počítače.
Amy šla pomalu za ruku s Joshem, za sestrou. Šla, byla unavená, ale ustála to. Tašku jí nesl on „ tady bude váš pokoj“ otevře dveře a ukáže do místnosti „ převlékněte se, já zatím dojdu pro doktora“ řekne sestra a odejde „ hm, útulné“ pronese s úsměvem Josh „ i židle tu je, to tě budu moct každý den navštěvovat. Mám jít vedle, nebo s převlékneš přede mnou?“ řekne a zaculí se „ že, bych se najednou stala stydlivkou?“ řekne a usměje se „ pojď jsme ty můj medvídku, potřebuju pomoct s převlékáním“
Zaklepání na dveře a prosté „dále“. „ Dobrý den, jste Amy Hartzler?“ „ a...ano“ „ dobrá takže začneme“ řekne doktor a sedne si vedle její postele. „ Tady mám váš rentgenový snímek“ ukáže na něj „ tady, když se podíváte je náš problém“ ukáže na jednu plíci „ celá levá plíce je skoro nefunkční, pravá začíná být taky napadaná. Příčinu proč se u vás rakovina plic objevila, nevíme. Jak jsem slyšel od vašeho lékaře, nekouříte a jste vegetariánka. Příčiny většinu rakovin se určit prostě nedá, je mi líto.“ chvíli se odmlčí „ Budeme vás operovat. Ničeho se nemusíte bát, budete v narkóze. Potom uvidíme co dál“ domluví a stoupne si na odchod. Amy mu ještě stačí stisknout ruku „ děkuju vážně moc“ „ nemáte za co děkovat, uděláme co bude v naších silách“odejde. Josh Amy políbí „ dopadne to dobře, neboj se. Dneska tu s tebou budu celý den a zítra a pozítří a popozítří taky. Budu tu s tebou celý dva týdny a klidně i dýl. Počkám tu než se probudíš zítra z narkózy. Počkám než otevřeš své nádherné oči“ Amy Joshe obejme a zůstane takhle dlouho, tiskne se k němu a užívá si tuhle chvíli bezpečí.
Jak slíbil byl s ní celý den v nemocnici. Povídali si o všem možném a drželi s přitom za ruce. Amy neležela v posteli, tvrdila, že když si sedne, bude si alespoň trochu připadat jako zdravá.
Pak přišel večer, Josh odešel a Amy dostala větší horečku. Ležela v posteli na boku a dívala se z okna „ aspoň, že tu je to okno“ pomyslí si. Sledovala všechny světla a přála si aby byla už doma s Joshem. Co ten asi teď dělá? má o ní strach. Slíbil, že zítra příjde než se probudí. Bude jako šípková Růženka, jen se místo růže píchne o injekci a bude spát po sto let, než příjde Josh a políbí jí...