Autonehoda

Zazvonil jí mobil. Namáhavě se zvedla z postele a podívala se kdo to otravuje. Přes slzy skoro neviděla na display. Ale jen co přečetla jméno odesílatele rozbušilo se jí srdce. Co mi může chtít?...blesklo jí hlavou…Zpráva byla stručná: Jsem na diskarne nechces prijet? Rad bych te videl….Četla těch pár písmen pořád dokola. Tolik by ho chtěla vidět. I přesto co se všechno mezi nimi stalo ho pořád milovala a nedokázala na něj zapomenout. I přes to jak moc jí ublížil, jak si s ní jen hrál by pro něho udělala téměř cokoliv. Hlavou jí teď běželo jediné:nemůže tam jet…vždyť nemá ani auto, ani řidičák…ale auto by si mohla půjčit od rodičů, aniž by to zjistili, a když přemluví Adama, aby jí tam odvezl, bude mít vyhráno..A tak skočila po mobilu a zoufale volá jejímu nejlepšímu kamarádovi aby jí tam odvezl…No tak to sakra vezmi, říká si v duchu…tút, tút…no konečně..prý nemůže protože pil..Sakra..tak nic no..tak píše smsku že se tam nemá jak dostat..lehne si a začne brečet..za chvíli zvoní telefon…na prozvonění zvoní dlouho, a tak se zvedne a kouká kdo volá..a zase jí buší srdce…zvedne to a uslyší jeho hlas..říká že to je škoda ze jí chtěl vidět..ona jen cítí jak se jí derou do očí slzy..tolik by ho chtěla vidět a obejmout…za chvíli sama sebe slyší jak mu slibuje, že Adama přemluví aby jí tam hodil…Zavěsí a za chvíli volá znovu Adamovi…chvíle přemlouvání ale Áda nakonec souhlasí…chvíli to vypadalo, že se pohádají…poslední dobou se hádají často..a důvod? Adam jí pořád její lásku rozmlouvá…říká jí že Petr si s ní jenom hraje, že se ozve jen když zrovna nemá co dělat a že jí jen využívá. Řekl to i tentokrát, ale když ho začala prosit a brečet mu do telefonu, slíbil jí, že jí tam odveze. Za 10 minut už seděli v autě a řítili se po silnici. Ani jeden nic neříkal..ale to už jsou tam a ona do ticha řekne jen:děkuji…domluví se, že se zítra uvidí a popovídají si…ještě se obejmou a pak už ona utíká za svým štěstím…Nevidí, že Adam ještě asi 10 minut stojí na místě a dívá se směrem, kterým odešla..Když došla dovnitř, hned hledá toho, koho tolik miluje…a za chvíli ho opravdu najde..jde k němu, obejme ho..chvíli si povídají, potom jdou tancovat..Tancují kousek od sebe a ona si tolik přeje aby jí obejmul, políbil, aby se jí třeba jen dotknul..vyklubal se z toho výborný večer..baví se s kamarády, flirtuje, ale přitom myslí jen na jednoho…možná že taky chce, aby na ní trochu žárlil…výjimečně si dneska přeje aby DJ začal hrát pomalý písničky…a opravdu..za chvíli se ozvou první tóny skladby, kterou tolik zbožňuje..jde si stoupnout na kraj parketu a čeká jestli pro ni přijde..přišel..tancují spolu a ona je tak strašně šťastná…najednou ale přijde holka, a zeptá se, jestli jí ho může na chvíli ukradnout…tak si jde sednout, pozoruje je a najednou vidí, jak se líbají…chvíli stojí a nemůže od nich odtrhnout oči, pak se rozběhne směrem ven a brečí…nevnímá nic, jen se sveze k zemi a brečí…po chvíli vytáhne mobil a volá Adamovi, aby pro ni přijel…má už dost vypito, ale po chvíli přemlouvání jí slíbí, že pro ní přijede…cestou zpátky jedou rychle..ale najednou je před nimi světlo, a pak už jen tma….co se to s ní stalo? Otevře oči a neví co se děje..všude kolem jen bílá barva a hlasy jsou vzdálené…nemůže si na nic vzpomenout..a kde to vlastně je? Bolí jí hlava a necítí nohy…a najednou zase tma a chlad…pak zase světlo..nějaký hlas jí něco říká, ale ona mu nerozumí, na něco se jí ptá, ale ona neví na co…pomalu začíná vnímat…nějaký muž se nad ní sklání a ptá se jak se jmenuje..to je přece jasný, říká si…ale najednou když to má říct, nemůže si vzpomenout…v mysli jí bleskne jméno…Adam …a najednou jako by jí někdo dal ránu…vzpomíná si na všechno…na to, jak si s ní Petr znovu jen pohrál, a na to, jak s Adamem nabourali…ale….kde je vlastně Adam?..zvedá se, snaží se mluvit, ale nemůže se hýbat…začnou jí téct slzy..odvezou jí na pokoj…za hlavou jí pípá nějaký přístroj a okolo sebe má spoustu všelijakých hadiček..konečně se jí podařilo usnout..když se probudila, vyděsila se…ani neví proč…nějaký čas to takhle šlo…vždycky se probudila a viděla u její postele rodiče…po nějakém čase začínala pomalu mluvit..ptala se..ptala se na spoustu věcí..dozvěděla se, že nabourali do protijedoucího vozidla, že Áda leží na jiném oddělení, ale že mu doktoři dávají celkem velkou naději na uzdravení, a že za ní chodí každej den jeden kluk…usnula, a když se probudila, on se nad ní nakláněl a v ocích měl slzy..když ho spatřila, začalo jí bušit srdce…ale proč pláče?..začal se jí omlouvat..uklidňovala ho že on za nic nemůže, ale on pořád dokola jen říkal, jak ho to mrzí…prý za to může jen on..chtěla se ho zeptat proč si myslí, že za to může on….ale najednou jí přepadla strašná slabost a chlad…uviděla JI…uviděla SMRT…natahovala k ní ruku, když najednou si uvědomila, že ještě nechce zemřít…ne TEĎ…tolikrát chtěla skončit s životem..tolikrát chtěla zemřít, ale najednou chtěla žít…pozdě..ONA už se k ní skláněla…bylo to hrozné..na jedné straně plakala její láska a na druhé straně se nad ní skláněla smrt a pomalu si jí odnášela sebou do krajiny snů….túúúúút, túúúúúúúúúúúúúút……………………………přístroj za hlavou nemilosrdně ohlásil skutečnost, že dívka zemřela…že zemřela, aniž by věděla, že kluk, kterého tolik milovala, celou dobu cítil to samé..že chtěl jen tolik, aby na něho taky žárlila, proto ji trestal nezájmem, že měl strach ze vztahu s ní, měl strach, že ji zklame…že několik vteřin po tom, co zemřela, pronesl ta dvě nejkrásnější slova..MILUJU TĚ…ale to už se ona nikdy nedozví..