Dotek

Vždy jsem své nejdražší říkal:
„Já tě nechci vidět, nechci tě cítit, nechci tě slyšet. Já se tě musím dotknout! Když tě budu pouze vidět, může to být jen fotografie a já budu smutný, že nejsi semnou. Když tě budu jen cítit, může to být závan větru, který mi tě bude připomínat, a já budu opět smutný, že nejsem u tebe. Když tě budu jen slyšet, můžeme si pouze volat a proto můžeš být ode mě vzdálena tisíce mil a já neustále budu smutný, poněvadž jsem zase sám. Ale pokud se tě můžu dotknout, znamená to, že jsi u mě. Že jsi u mě a nikde jinde. Můžu tě mít celou celičkou a můžu tě jak vidět, tak cítit, tak slyšet, ale hlavně se tě můžu dotýkat a dotýkat.“
Můj život je ale plný smutku a srdce rozlámané na kusy. Tak dlouho jsem se tě už nedotknul.