Nehoda

Hustej déšť, strom, mlha … šedá obloha, všude tma .. to je všechno.
Všechno co si vybavuje. Najednou má zatměno, pamatuje si jenom náraz a zvuky sypajícího se skla, pak už nic má temno.
Najendou se probudí.. Je už ráno, tak kolem šestý, vstane z postele a jde k oknu..ví že to nebyl jenom sen. Jde k onu a přes mříže vidí jenom strom a v dálce silnici. Všechno ose jí najednou zase vybaví.. Rozbrečí se, zpětně si přehrává, kde byla chyba.
Co se stalo? A proč?

7.srpna 1991. Ten den se narodila, když jí bylo 14 zkusila s partou cigarety, ale naneštěstí jí zachutnaly. V 15 už jí krabka vystačila na den, někdy i na míň.
V tý době se seznámila s Petrou, bylo jí sedmnáct a s kouřením přestala hned po první cigaretě.
Protože měla astma a kdyby kouřila, tak by se jí jenom zhoršilo. A navíc dobře věděla, co znamená varování ministerstva zdravotnictví typu: ´´Kouření může zabíjet´´ . Její kluk totiž umřel na rakovinu plic. Kvůli tomu začala chodila k psychologovi, aby se z toho dostala a po půl roce už si zvykla na všechny ty lítostný pohledy a kecy, že to je všem strašně líto.
Petra se ji snažila přemluvit ať nekouří, že je na to mladá a neví jak moc si může ublížit, ale jí to bylo jedno. Srala na všechno kromě cigaret, kámošů a chlastu… Byla sobecká a myslela jenom na sebe. Bylo jí úplně jedno, že se o ni Petra bojí …Proč na to nedoplatila? Proč musel její chování odnést někdo jinej?
Tvář už má celou mokrou od toho, jak jí slzy pomalu stejkaj přes obličej na zbytek těla a na podlahu..
5.února 2007 .. ten den se jí vryl do paměti jako žádnej jinej. V devět večer šla s kámošem do nějakýho klubu si trochu zpařit.. Tam se potkala s Petrou, ak si spolu daly jednu kolu, protože Petra řídila a nechtěla by přišla o řidičák kvůli chlastu… Zato ona toho vypila víc, měla asi 3 panáky, do toho asi 5 cíg a taky nějaký to pivo .. sice jí pak bylo tak blbě, že se vyblila, ale ještě pořád byla nalitá a celkově jí bylo blbě … Takže se Petra obětovala a chtěla jí odvést domů, tak jí pár kámošů pomohlo s ní do auta Petra se usadila za volant a jí položila na místo spolujezdce. Obě byly přikurtovaný a Petra jela asi čtyřicítkou. Po cestě si ještě trochu povídaly, i když s nalitym člověkem si toho moc neřeknete, protože se všemu tlemí. Všude okolo byla tma, hustě pršelo a byla šedá obloha .. mohlo bejt tak kolem dvanáctý, když vyjely z centra přišly ty zatáčky … najendou dostaly skluz, vyjely ze silnice a ..
To poslední co si dokázala vybavit byl strom, pak už má najednou temno …Neví, jak se to stalo, proč dostaly skluz .. vždyť jely 40!!
.. Pak si vybavuje jen to, jak se probrala, když otevřela oči uviděla jasně žlutý světlo. Nejdřív si myslela, že je po smrti, a blíží se k tunelu, o kterym všichni vyprávěj, že přijde po smrti. Pak uslyšela hlasy, byly ale strašně daleko .. Snažila se vzpomenout, ale ucítila že jí vtom něco brání. V noze ji strašně zabolelo a tak usoudila, že na to němá sílu a zůstala ležet.
Najednou si všimla, že se nad ní sklání nějaký stín, začala rozeznávat, že to je nějakej chlápek, tak kolem čtyřiceti, měl hnědý oči a byl plešatej. Zeptal se jí, jak jí je.
Ona neodpověděla, jenom se zeptala jestli je mrtvá.. ,, Ne jste v nemocnici, měla jste nehodu.“ Měla nehodu, začala si vybavovat, jak byla v klubu, pak najednou někam jela autem.. byl tam s ní někdo, kdo řídil..ale kdo? Nebo řídila ona? Ne, vždyť neumí ani nastartovat. Petra! Byla to Petra, to ona řídila .. Zeptala se toho chlápka co je s Petrou, ale on jakoby ji neslyšel. Jenom jí řekl ať odpočívá a nabere trochu energie, a pak že bdue v pořádku, že jí sundají sádru a modřiny časem zmizí. Pak odešel..
Ona usnula, když se opět probudila, už jí bylo o něco líp. Přišla k ní sestřička, a zeptala se, jestli něco nepotřebuje. Požádala o doktora.. Když přišel položila mu to samou otázku, jako předtím. Ptala se na Petru..
Doktor ale neodpovídal, jakoby ji ignoroval Zeptala se ještě jednou.
,,Myslíte tu slečnu, která řídila ?´´ konečně odpověděl doktor. Jenom přikývla.
,,Měla u sebe naštěstí doklady, jinak bychom jí neidentifikovali.. nemohli jsme nic dělat, .. byla na místě mrtvá.“ Je mi to opravdu moc líto..“ ještě dodal a pak odešel.
Ona dál ležela a najednou si to začala vybavovat, po tvářích jí začaly téct slzy, uvnitř sebe dostala vztek sama na sebe, chtěla začít řvát, chtěla to všechno vrátit. Ale nešlo to.. kvůli ní Petra umřela, kvůli její blbosti. Ale proč umřela? Vždyť si to nezasloužila.. Měla svoje plány, po gymplu chtěla jít studovat do Anglie a dobře věděla, že by na to měla .. ale teď už je to jedno …
Po měsíci ji pustili domů, na noze jí sice zůstalo pár jizev, ale to jí bylo jedno. Nemohla se vzpamatovat z toho, že kvůli ní umřela kámoška, která se o ni bála, kterou měla ráda ..
Proto se dvakrát pokusila o sebevraždu a pak se ocitla tady … v psychiatrické léčebně.
Už uplynuly téměř tři měsíce od tý nehody, ale ona to pořád nepřekonala, nesmířila se s tím.
Tak teď sedí na okně a kouká skrz mříže ven. Potom se podívá na svojí levou ruku, má ji celou obvázanou, podívá se na pravou, ale tam už je jen pár skoro zahojenejch jizev po žiletce.
Teď teprve jí dochází všechno, co jí říkala Petra, až teď jí došlo, proč nekouřila a jaký to pro ní bylo, když jí umřel přítel .. Najednou jí dochází, že ji nikdy neobjala, a neřekla, jak jí na ní záleží.. Až teď si vzala k srdci všechny ty řeči o tom ať přestane pít a kouřit, že toho bude jednou moc litovat.. Ale už je pozdě, moc pozdě si uvědomila, že toho jednou může opravdu litovat…