I'm loving angeles...insteand

Sedím na okenním parapetu..Vzpomínám.. Všechny Ty krásné věci nenávratně zmizely v tratolišti času. Možná bych měla koukat dál, ale jak asi můžu, když někdo na kom stál můj dosavadní svět už nikdy nepřijde. Odešla druhá půlka mého já. Bože proč? On byl ten poslední co si zasloužil ukončit životní pouť v nedožitých dvaceti dvou letech. Byl jsi mi vším, Přítelem, rádcem a nejlepším bratrem, Páťo. Kde jsou ty časy? Hodiny strávené dohadováním, polštářovými válkami…Teď my zbyly jen tyhle pitomé vzpomínky a fotky zabalené v kožených albech. Když odejde někdo, koho jste milovali a navíc tak naprosto zbytečnou smrtí,jako Patrik, člověk si pak uvědomí, jak tenká je ta hranice mezi životem a smrtí. Dneska tu jsme, zítra už ne a nikdo se nemůže spolehnout na své mládí. Díky tobě, bráško, jsme si uvědomila,jak je důležité, radovat se každé ráno z nového dne..¨‘Ten další už přijít nemusí….

Jako malá jsem vyrůstala mezi dospělými. Osamění..to je to pravé slovo. Nebylo pro mě na světě většího přání než malý sourozenec. Rok co rok jsem kreslila Ježíškovi miminko v krajkové zavinovačce přála si jen,nebýt tolik sama, mít si s kým hrát. Ježíšek vyslyšel moje tužby. Když se 2.listopadu 1981 narodil malý Páťa, stala se ze mě ta nejpyšnější ségra na světě. Patrik nebyl z těch dětí co trhaly knížky, rozbíjeli věci a ničili všechno kolem. Byl mimořádně hodný synek. Mimořádně skvělý bratr. Zpívat začal dřív, než vůbec mluvil. Všichni v rodině ho obdivovali. Takové nadané dítko. Snad jsem tehdy poprvé pocítila pichlavý osten žárlivosti…

Vzpomínáš, Patriku, jak sis venku rozbil koleno..plakal si..a já ti ho zavázala a celou noc ležela s Tebou v malinké postýlce.. Jen, abych ti mohla být nablízku. Pamatuji si snad úplně všechno. I jak si šel poprvé do školy a kdy ses naučil jezdit na kole. Nikdy nezapomenu na první vystoupení v divadle Semafor na kterém jsem onehdy byla.. Slovy nepopíšu svou pýchu nad tím, když si přišel na pódium. Chtělo se mi brečet a zároveň se smát a křičet: „Koukejte, to je můj malej bráška‘‘
Všechno vypadalo tak krásně a slibně. A pak přišel ten proklatě osudný den. Přesně si pamatuji, jak si mi den před koncertem zavolal svým měkkým hlasem řekl: ‚Čau ségra, pozítří snad dorazím konečně domů..‘‘ Ale místo toho, si tě bůh zavolal k sobě..bůh miluje Ty, co umírají mladí.. Já radši miluji anděly (I’m loving angeles insteand)..miluju TEBE… zhroutil se mi celý svět..nejen mě..i rodičům a všem našim známým, tvým fanouškům.. Neumíš si představit, kolik lidí nám vyjádřilo svou podporu.. Kolik lidí na Tebe nikdy nezapomene..sotva asi někdo dokáže zapomenout na kluka jako jsi byl ty.. Dokážeš okouzlit nejen svou krásnou tváří, hlasem..ale svým nádherným srdcem. Jedna z tvých obdivovatelek mi řekla: ‚Patrik se nezapsal tenkou linkou do učebnic hudební výchovy. Ale tlustou čarou do našich srdcí. ‚Chybíš nám, Páťo..pořád doufám, že třeba jen přijedeš z letního tábora..nebo z turné. Tvou verzi písničky ANGELES poslouchám denně..dává mi to hrozně moc..Ty jsi můj anděl. Tady u nás, ti všichni vzdávají hold.. Někdy se na mě ze shora koukni..snad tam nejsi moc sám.. Snad Ti tam neubližují…. Vím, že jsi teď blízko nás… Jenom schválně jsi ztišil svůj hlas…