Spolu??

Ležel v kaluži vylitého piva a vyzáblou rukou objímal stejně vychrtlou holku. Pomyslela jsem si, že jsem v životě neviděla větší vtělení lidské bídy, hlouposti a utrpení. Chvíli sem se na ně dívala. Viděla jsem jak se dívka pokouší zvednout. Moc jí to nešlo a já jen sledovala její bezmocné úsilí. Pak jsem k nim přistoupila a natáhla ruku. Pomalu zvedla hlavu a podívala se co se děje. Naše oči se setkaly. V jejích očích bylo vepsáno mnohé- odraz vlastí bezmoci, bolest, strach, utrpení i vztek ale hlavně láska k tomu odpornýmu ožralovi. Chytila se mé ruky a nejistě se postavila. Sehnula se a zatřásla mu ramenem, vzhlédl a já v jeho očích spatřila planout stejnou lásku jako byla v jejích. Začal se pomalu zvedat a ona mu v tom horlivě pomáhala. Když se zvedl, vzal ji okolo pasu a vrávorajíce odcházeli do dáli. Snad je tam čekalo štěstí, ale já si myslím že nikoliv, ale oni věděli, že už nikdy na nic nebudou sami. Neboť mají jeden druhého a to je to nejvíc co mohou lidé mít. V tu chvíli jsem jim záviděla víc než komukoliv jinému na světě. Otočila jsem se a sama odcházela opačným směrem. Snad ke šťastné budoucnosti, kde už nikdy nebudu sama.