Duch

Stála před tou školou několik hodin. Ani jednou se nepodívala na hodinky, ani jednou s nehnula z místa. Jen stála a koukala na tu školu. Přesně ve 14:30 se asi nejspíš dočkala. Ze školy vyšel kluk, na kterého sice nečekala, ale ve skrytu duše doufala,že ho tu potká.Přišel k NÍ a zeptal se JÍ, na koho čeká. Podle pravdy odpověděla, že na svého kluka, který chodí s NÍM do třídy. Řekl JÍ, že si ještě půl hodiny počká protože ON končil dříve. Stála a nic neříkala, jen na NĚHO koukala svýma smutnýma očima. Sice chtěl sednout do auta a odjet za svou přítelkyní, ale měl pocit, že nesmí nikam jet.
Tak tam stáli vedle sebe a nic neříkali. ON stál zády ke svému autu a ONA se najednou pohnula. Otočila se čelem k NĚMU a koukala MU do očí. Čekala, kdy uhne pohledem, ale mile JI překvapil. Koukal JÍ do očí stejně upřeně jako ONA JEMU. Najednou udělala jeden jediný krok a i ten JÍ stačil k tomu, aby se ocitla v JEHO těsné blízkosti. Byli tak blízko u sebe, že se slyšeli vzájemně dýchat. I když byli u sebe tak velmi blízko, ON měl pocit, že je mu hrozně vzdálená. Napadlo ho, že už je to hrozně dlouho, co se téhle krásné a křehké dívky dotýkal a kdy JI, možná že nesměl, ale líbal. Často a rád na to vzpomínal a chtěl by vrátit čas, aby to mohl zažít znova. Najednou se ONA naklonila ještě blíž a začala HO líbat. Nejdřív nežně a když JÍ začal polibky vracet ještě něžneji, začala vášnivě. Líbali se celkem dlouho a oba si přáli, aby se zastavil čas. Jenže to bohužel není možné a tak i tohle krásné a vášnivé líbaní skončilo. Najednou, jako by JÍ to došlo, se od NĚJ odtrhla, dala si ruku na ústa a začala se omlouvat. ON stál, stále měl zavřené oči, a když je otevřel, tak se ONA přestala omlouvat. Řekl JÍ, že tohle bylo úplně jiné.Takové plné citu. Řekl, že takhle se ještě nikdy s nikým nelíbal. ONA si najednou všimla dívky, která stála u JEHO auta. Řekla mu, že je JÍ to líto, ale že na něj někdo čeká!"Asi by jsi měl jít. Nenechávej jí čekat, jako jsi nechával mě!" Naposledy se JÍ zadíval do očí. Měla je zalité slzami. Otočil se a odcházel. Po pár krocích MU to došlo. Už věděl, co k NÍ cítí. Otočil se, ale...Ale ONA už tam nebyla. Kam se poděla? Vždyť to bylo jen několik vteřin. Sedl do auta i se svou holkou a odjel domů. Doma se zavřel do pokoje a celý zbytek dne o NÍ přemýšlel.
Když druhý den přišel do školy, uviděl JEJÍHO kluka, který byl úplně mimo a jakoby ubrečenej. Šel za jiným kámošem a zeptal se ho, co je tamtomu klukovi. Ten mu odpověděl, že jeho holka včera ve 14:20 zemřela. Srazilo JI auto. JEMU se zatmělo před očima a měl pocit, že omdlí. Ale jak to, že JI včera v půl třetí viděl?Teď MU to došlo...Proto mu jeho holka včera nic neřekla, když se s NÍ líbal. Ona JÍ totiž neviděla...Neviděl JÍ nikdo, jen ON...přišla se s ním rozloučit...
Tři měsíce po téhle hrozné události šel městem a najednou si uvědomil, že stojí před květinářstvím. Vešel dovnitř a koupil sedm bílých růží a vydal se na hřbitov. Poprvé od JEJÍ smrti šel k JEJÍMU hrobu. Klekl si k náhrobku, položil květiny a začal brečet. Ani nevěděl jak dlouho tam je, začalo pršet a ON tam pořád klečel a jen plakal. Najednou jen řekl:"Vždycky jsem tě miloval, ale bohužel mi to došlo až pozdě. A navždycky tě budu milovat a nic a nikdo to nezmění..." A pomalu odcházel...