Střípky Vzpomínek

Sedí na studené zemi a vzpomíná.Nikomu nevěří.Anorexie jí zcela pohltila.Vzpomina na její život,bojí se toho co bude dál.

Školka.Malá holčička sedí na židli a ubrečeně sleduje její drobné "kamarádky",které se jí pošklebují.Maminka kní přiběhne a obejme ji.Odveze domů a šeptá,že vše bude dobré.Holčička nic nechápe,neví proč se jí děti pošklebují,nedochazí jí,proč na ní volají Kuličko.
Další záblesk.
První třída.Všichni si nachází kamarády,ale ona sedí stále opuštěná.Kde má teď svou maminku ?Rozbrečí se,malé škodolibé slečinky se jí začnou smát.Nikdo by nevěřil jak dokážou ty potvůrky tolik ublížit.Tatínek přichází,ale místo pěkných slov slyší jen "Nebreč!Nejsi už přece malá."
A další a další vzpomínky přicházejí dívce na mysl...
Sladkých patnáct...Dívka,schoulena v klubíčku bojící se zítřka.Už chápe proč se jí děti smály,už chápe přoc na ní volaly Kuličko.Teď má novej cíl.Zhubne!Jak prosté,že? Věří si,dodává odvahy.Kamarádka...Ana,v hlave se rozezní její hlas "Budeš krásná,šťastná,jen vzdát se jídla musíš!"...Jak lehké se to zdá.
Omezuje sladké...jídlo nesnáší.Její život se skládá z počítání kalorických hodnot toho,co za den "sežere".
Konečně!První úspěchy se dostavily.Našla si kamarádky.Denně ze všech stran slyšela,jak je krásná...Štíhlá ( Všichni jsou lháři! )
Vzpomínka na Michala...
První kluk.První políbení...Jak byla tehdy šťastná.Ale přece jen jí hlavou bloudily myšlenky na Anu,která jí vždy tak dobře radila. "Ještě kousek,ještě 5 kil!Bude tě mít víc rád,budeš šťastnejší!"...Bláhová holka...Naletěla.
Ana jí jediná chápala,Ana byla dokonalá.Povzbuzovala jí!Vedla ji tou spravnou cestou.Tak proč se na ní začínají dívat skrz prsty?...Ptá se Any,ale rozzuří ji."Si tlustá!Proto se od tebe všichni odtahli!"
Starý pán smutně kouká na svou dceru,vidí že něco není v pořádku.Dochází mu trpělivost.Dochází síly.Nedokáže jí už znovu vysvětlovat že je jídlo důležité.
Mladá slečna sedí se strachem v nemocnici...
Nasedá do auta...
"Tati,kam jedeme?"
"Neboj maličká,bude ti tam dobře.Uzdraví tě."
"Vždyť já nejsem nemocná tati!Nevěř jim to!Chci domů!"

Sedí na studené zemi a vzpomíná.Neměla chtít domů.Neměla tátu přesvědčit...Mohla mít ještě šanci.
Už věří...Kapačka vyživuje její tělo.
Nezvládla to...Prohrála
Prolhaná kamarádka.