Dopis do nebe

Zlato!
Dlouho mi trvalo, než jsem napsala i to pitomý oslovení. Nevim jak začít. Chtěla bych ti toho tolik říct. A chtěla bych odpovědi na tolik otázek. Chci ti říct pár slov o tom, co se všechno stalo, když si odešel. Moc nás to všechny sebralo, nevěděli jsme, co se stalo, že jsi to tak snadno vzdal. Vím, muselo to bejt těžký vzpamatovat se ze smrti rodičů, ale přece tu byla ještě tvoje ségra, Ondra a já. Tak proč si nás tu nechal? Ne, já ti nechci nic vyčítat, jen... strašně bych tě tu teď chtěla mít u sebe a vyprávět ti, co jsem dělala přes den, jako tomu bylo vždycky. Zase by ses na mě podíval a řekl tvojí oblíbenou větu:"Špunte ty z tý puberty nikdy nevyrosteš." Pamatuješ? Často si mě s tímhle ze srandy provokoval. Když si na to vzpomenu, je mi znovu do breku. Byly to krásný chvíle. Vždycky jsem se těšila na víkend, co spolu podniknem. A že toho bylo. Pamatuješ na to kotě, co jsi si pořád chtěl odvést domu, jenže kvůli mamce si nemohl? Mám ho teď na klíně. Vzali jsme si ho k nám domů. Už to dávno není kotě, ale krásná kočka. Ale proč ti tohle vlastně říkám? Vždyť. . tenhle dopis si stejně nepřečteš, stejně jako mě už nikdy neobejmeš. Kolikrát, když si nevím rady mi proběhne hlavou, co bys dělal na mém místě. Vždycky si mi dokázal poradit. A za to ti děkuju. No, budu končit. Tohle je poslední dopis, který ti píšu. Ostatní si povíme, až se znovu setkáme. Drž mi tam nahoře místo Teddísku. Těším se na tebe. Měj se tam hezky andílku.

Zatím ahoj :-*